13.41.21 Příslovečné určení místa

Vyjadřuje se jednak adverbii, která tvoří více méně uzavřený soubor, např. here zde, there tam, up nahoru, down dolů, upstairs nahoře (v horním poschodí), downstairs dole (v dolním poschodí), in doma, out venku, outside, outdoors venku, away pryč, back zpět, somewhere někde (a ostatní adverbia na -where), south jižně (north severně, east východně, west západně), far daleko, near, nearby blízko, opposite naproti, underground pod zemí, abroad v cizině aj. (viz 7.5–7).
Příslovečné určení místa se dále vyjadřuje substantivy a předložkovými substantivními vazbami, např. Which way shall we go? Kudy půjdeme? There is a fountain in the square. Na náměstí je kašna. He lives round the corner. Bydlí za rohem.
Místní určení se dělí na dvě základní skupiny, poziční (odpovídající na otázku kde) a směrová (odpovídající na otázku kam). Na rozdíl od češtiny, v níž se poziční a směrová určení z velké části liší tvarem, v angličtině většina místních určení může označovat jak pozici, tak směr. I samotný tázací výraz where se táže jak na pozici, srov. Where is it? Kde to je?, tak na směr: Where are you going? Kam jdete? Rozdíl mezi pozicí a směrem se tedy většinou vyjadřuje jen slovesem (slovesa pohybová se pojí s příslovečným určením směru, slovesa polohová s určením pozičním). Pouze předložková spojení typu v a do, k se většinou liší (v in, at; do, k (in)to, towards). Srovnej she isn't here není tady, come here pojď sem, the bedrooms are upstairs ložnice jsou nahoře, he ran upstairs běžel nahoru, he is abroad je v cizině, he went abroad odjel do ciziny, there was a lamp over the table nad stolem visela lampa, he reached for the salt-cellar over the table sáhl přes stůl pro slánku, we turned off the main road odbočili jsme z hlavní silnice, the village is off the main road (ta) vesnice je mimo hlavní silnici, she spilt some tea on the carpet rozlila trochu čaje na koberec, there is a stain on the carpet na koberci je skvrna aj. S rozlišením pozičního a směrového určení se setkáváme v případech jako we had a walk in the wood prošli jsme se v lese, he walked to(wards) the wood šel (směrem) k lesu, the students assembled in the lecture hall studenti se shromáždili v přednáškové síni, the students crowded into the lecture hall studenti se nahrnuli do přednáškové síně, they are at home (at school, in the library) jsou doma (ve škole, v knihovně), we are going home (to school, to the library) jdeme domů (do školy, do knihovny).

Poznámka 1: Slovesa typu dát něco někam nemají předložku to, nýbrž in, srov. he put the matches in his pocket dal si zápalky do kapsy, she placed her deck-chair in the shade postavila si lehátko do stínu, I inserted the key in the lock vsunul jsem klíč do zámku aj.

Poznámka 2: V americké angličtině se užívá home (bez at) i ve významu „doma“: Are they home? Jsou doma?

Stojí-li místní určení u slovesa s předmětem, může se vztahovat jak k předmětu, tak k podmětu. V případech jako he replaced the book on the shelf (vrátil knihu na polici) se lokalizace týká pouze předmětu. Ve větě he read the book in England (četl tu knihu v Anglii) se lokalizace týká celé predikace a lze ji parafrázovat he read the book when he was in England četl tu knihu, když byl v Anglii. Ve větě I keep some tools in the garage (mám nějaké nářadí v garáži) se lokalizace týká jen předmětu, avšak na rozdíl od he replaced the book on the shelf je lokalita podmětu a předmětu různá. Někdy je vztah místního určení k jmenným členům nejasný: he spoke about the incident at the Club mluvil o té události v klubu (1) mluvil o té události, když byl v klubu; (2) mluvil o té události, k níž došlo v klubu (v tomto případě má předložková vazba funkci atributu modifikujícího incident).
Místní určení je v některých případech obligatorním větným členem (viz 12.22.12 a 12.22.5), např. the road leads to the airport silnice vede na letiště, I left my glasses on my bedside table nechal jsem (zapomněl jsem si) brýle na na nočním stolku. Organickým doplněním sémantické struktury slovesa je určení směru po slovesech pohybu, i když se tato slovesa mohou vyskytovat i bez příslovečného určení (viz 12.22.11), např. the train went into the tunnel vlak vjel do tunelu, we arrived at the port dojeli jsme do přístavu, the boys rushed out of the classroom chlapci se vyřítili ze třídy. Volnějším, syntakticky fakultativním doplněním je místní určení v případech jako have you a typewriter at home? máte doma psací stroj?, we stopped for lunch at a country inn zastavili jsme se na oběd ve venkovském hostinci. V těchto případech může být pouhou místní (situační) kulisou vlastního děje nebo události, a pak je možné i počáteční postavení, aniž změna pozice ovlivní příslušnost místního určení k tematické části věty (viz 14.31), např. The crafts and trade were of course practised only to a limited extent in Sparta. / In Sparta the crafts and trade were of course practised only to a limited extent. Řemesla a obchod se ve Spartě provozovaly ovšem jen v omezené míře.
Po slovese be se často vyskytují místní předložkové vazby s abstraktním významem, např. he was in a good humour byl v dobré náladě, I am in doubt jsem na pochybách, the book is out of print kniha je rozebrána, are you on good terms with them? jste s nimi v dobrých stycích?, the task is beyond her abilities ten úkol je nad její schopnosti aj. Tyto předložkové vazby nepředstavují příslovečné určení místa (nelze se na ně ptát pomocí where?), nýbrž jmennou část přísudku, neboť mají podobnou funkci jako adjektivum, srov. he is good-humoured je dobrosrdečný, the book is unavailable ta kniha není k dostání apod. (viz 13.23.13).
Příslovečné určení místa stojí nejčastěji na konci věty, např. put it here dejte to sem, I'll take you home zavezu vás domů apod. Na začátku věty může stát místní určení situační, zejména je-li vyjádřeno předložkovou vazbou, např. outside, the storm raged itself out bouře se venku utišila (vyzuřila), beyond the arctic circle the vegetation is scarce za polárním kruhem je vegetace chudá. Místní určení vyjádřené adverbii typu here, there, up, down, away apod. se vyskytuje v čele věty zpravidla jen u intranzitivních sloves v prostém prézentu nebo préteritu jako stylistický prostředek literárního jazyka nebo jako prostředek vyjadřování emotivního. Je-li podmět substantivní, nastává inverze (viz 14.37).
Obsahuje-li věta též příslovečné určení způsobu, místní určení zpravidla stojí za ním, např. she settled herself comfortably on the sofa usadila se pohodlně na pohovce, he stuffed the banknotes carelessly into his pocket nacpal si bankovky nedbale do kapsy. Jestliže však má určení způsobu vyšší stupeň výpovědní dynamičnosti, tj. zejména je-li rozvito, a je-li místní určení vyjádřeno jedním slovem (adverbiem), je pořadí opačné, např. you've got here very quickly dostal jste se sem velmi rychle. Pokud jde o vzájemné postavení určení místního a časového, stojí-li obě určení za slovesem, projevuje angličtina silnou tendenci řadit je ve sledu místo – čas, např. I'll ring you up at the office tomorrow zavolám vám zítra do kanceláře.