16.21.2 Závislé věty tázací

Závislé věty tázací se vyskytují po slovesech a výrazech vyjadřujících otázku, nedostatek znalosti, výzvu k sdělení jako ask ptát se, I wonder rád bych věděl, I don't know nevím, I am not sure (certain) nejsem si jist, question otázka, problem problém apod. Uvozují se stejnými tázacími slovy jako samostatné otázky, avšak liší se od nich tím, že nemají inverzi podmětu a určitého slovesa (provázenou u lexikálních sloves v prostém prézentu a préteritu opisnou konjugací s do), nýbrž přímý slovosled jako věty oznamovací, srov. Where did he put the key? Kam dal klíč? – I wonder where he put the key. Rád bych věděl, kam dal klíč. Závislé otázky zjišťovací se dále liší tím, že jsou uvozeny spojkami whether, if zda(li), -li, jestli (kdežto samostatné zjišťovací otázky nejsou uvozeny tázacím výrazem; jejich tázací modalita je indikována jen inverzí), srov. Is it worth while? Stojí to za to? – I am not sure whether / if it is worth while. Nejsem si jist, stojí-li to za to.
Stejně jako v závislých větách oznamovacích je temporální tvar slovesa v závislé otázce podřízen tvaru slovesa ve větě řídící (viz 16.21.7).
Jak tázací zájmena, tak spojky uvozující závislé otázky mají dvojí funkci. Jednak jsou prostředkem vyjádření vztahu mezi oběma větami, avšak kromě toho tázací zájmena a příslovce zastupují větný člen, na který se ptáme (vykonávají tedy v závislé větě funkci větného členu, stejně jako je tomu v samostatné otázce), a whether a if vyjadřují neznalost, pokud jde o polaritu sdělovaného obsahu.
Kromě whether, if a who se závislé tázací věty uvozují stejnými prostředky jako substantivní věty vztažné, což někdy může vést k dvojznačnosti (viz 16.22.1). Oba typy vět se však liší sémanticky. Závislé věty tázací označují události, fakta, stavy, myšlenky apod., kdežto substantivní věty vztažné konkrétní předměty nebo jevy.

Poznámka: Výrazy wh-ever jsou specifické pro substantivní věty vztažné. Pokud se vyskytují v závislé otázce, máme co činit s hovorovým intenzifikátorem, např. I can't imagine what ever (srov. what on earth) can have kept him so long. Nechápu, co ho pro pána krále mohlo tak zdržet. Intenzifikátor ever se zpravidla píše zvlášť.

Postojová modalita obsahového souvětí se závislou otázkou je podřízena postojové modalitě věty řídící. Je-li to věta oznamovací, má celé souvětí platnost věty oznamovací, např. I wonder why she didn't come. Rád bych věděl, proč nepřišla. Podobně má celé souvětí funkci věty tázací nebo rozkazovací, je-li řídící věta tázací, resp. rozkazovací, srov. Are you wondering why she didn't come? Přemýšlíš, proč nepřišla? (věta tázací) – Tell me why you didn't come. Řekni mi, proč jsi nepřišla (věta rozkazovací).
Obsahové věty tázací vyjadřující modalitu záhodnostní nebo možnostní alternují s infinitivem uvozeným stejným tázacím slovem jako odpovídající tázací věta (viz 15.13.3), např. I can't imagine how to arrange it to everybody's satisfaction (...how it can be arranged...) Neumím si představit, jak (se) to (dá) zařídit k všeobecné spokojenosti. I wonder who(m) to obey (...who(m) I should obey...) Rád bych věděl, koho (mám) poslechnout.
Jediné tázací adverbium, které nepřipouští infinitivní vazbu místo obsahové tázací věty, je why, srov. I don't know whether to do it / what to do / where to go / who to ask / when to start / how to do it, ale nikoliv *why to do it. Nevím, zda to (mám) udělat / co dělat / kam jít / koho se zeptat / kdy začít / jak to udělat / proč to dělat. V češtině infinitivní vazba s proč výjimku netvoří, srov. Nechápu, proč se omlouvat. I don't see why I should apologize. Nikoliv *I don't see why to apologize.
Ze spojek uvozujících závislé tázací věty připouští infinitivní vazbu jen whether, nikoliv if, srov. I can't make up my mind whether to go or not (nikoliv *if to go or not). Nemohu se rozhodnout, mám-li jít či ne.

Poznámka: Infinitivní vazby nelze užít, nemá-li řídící věta konkrétní podmět, např. It is not determined who should / will be sent. Nikoliv *It is not determined who to send. Není rozhodnuto, koho poslat (kdo má být / kdo bude poslán).