16.21.7 Časové vztahy v závislých větách obsahových

Na rozdíl od vedlejších vět vztažných a příslovečných (s některými omezeními u vět časových a podmínkových, viz 16.23.2, 16.23.43a), v nichž si temporální tvar slovesa podržuje svůj základní časový odkaz, v souvětích se závislou větou obsahovou temporální tvary v závislé větě vyjadřují většinou jen relativní časové zařazení vzhledem k času věty řídící (viz 8.82.21f). S relativní platností časového tvaru v závislé obsahové větě se setkáváme v obou jazycích, avšak realizace jednotlivých časových vztahů se liší.
Při zařazení celého souvětí do minulosti, tj. po préteritu nebo plusquamperfektu ve větě řídící, se současnost s dějem věty řídící v angličtině vyjadřuje préteritem, v češtině prézentem; předčasnost v angličtině plusquamperfektem, v češtině minulým časem; následnost v angličtině prostředky budoucího času s prézentními tvary posunutými do minulosti (should, would + infinitiv, was / were going to), v češtině budoucím časem. V angličtině se tedy přítomné slovesné tvary (kromě případů uvedených níže) po minulém čase ve větě řídící nevyskytují, a to ani jako součást složených tvarů slovesných: perfektum se v závislé obsahové větě promítá jako plusquamperfektum. Po přítomném čase (popř. po perfektu nebo futuru) ve větě řídící k posunu časových tvarů v závislé obsahové větě nedochází, srov.
I think he's an only child. Myslím, že je jedináček. – I thought he was an only child. Myslel jsem, že je jedináček.
She complains that it rained the whole day. Stěžuje si, že celý den pršelo. – She complained that it had rained the whole day. Stěžovala si, že celý den pršelo.
I realize that I have made a mistake. Uvědomuji si, že jsem udělal chybu. – I realized that I had made a mistake. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu.
They expect that the afternoon session will be adjourned. Očekávají, že odpolední zasedání bude odročeno. – They expected that the afternoon session would be adjourned. Očekávali, že odpolední zasedání bude odročeno.
Podobně v nepřímých otázkách, zvoláních, přáních (viz 16.21.5) a polopřímé řeči (viz 16.21.63), srov.
“Do they take in any magazines?” „Odbírají nějaké časopisy?“ – He wants to know if / whether they take in any magazines. Chce vědět, odbírají-li nějaké časopisy. – He wanted to know if / whether they took in any magazines. Chtěl vědět, odbírají-li nějaké časopisy.
“How did it turn out?” „Jak to dopadlo?“ – Do you know how it turned out? Víte, jak to dopadlo? – Did you know how it had turned out? Věděl jste, jak to dopadlo?
“How cosy the room is!” „To je útulný pokoj!“ – She always says how cosy the room is. Vždycky říká, jak je ten pokoj útulný. – She exclaimed how cosy the room was. Zvolala, jaký je to útulný pokoj.
Nepřímý rozkaz viz 16.21.3.
Srovnej další příklady různého řešení časové závislosti v obsahové větě v angličtině a češtině: I was informed that I had to pass an examination. (Fraser 115) Bylo mi oznámeno, že musím složit zkoušku. In the early days of science it seemed possible that men would be able to formulate laws of Nature to which no exceptions could be found. (Haldane 143) V počáteční éře vědy se zdálo možným, že lidé budou s to formulovat přírodní zákony, z nichž nebude možno nalézt výjimky. It was found that she had left him some money. (Raverat 84) Zjistilo se, že mu odkázala nějaké peníze.
Plusquamperfektum, kondicionál, kondicionálové tvary modálních sloves (could, might, should, ought) a had better se neposouvají. Rovněž přítomné tvary některých modálních sloves (must, need, dare) zůstávají bez změny. Srov. “I'd forgotten,” Peter said. „Zapomněl jsem,“ řekl Petr. – Peter said that he had forgotten. Petr řekl, že zapomněl. I'm afraid it might spoil everything. Bojím se, že by se tím mohlo všechno pokazit. – I was afraid that it might spoil everything. Bál jsem se, že by se tím mohlo všechno pokazit.
Would, could a might jsou tedy v závislé obsahové větě dvojznačné, neboť odpovídají jednak kondicionálu, jednak prézentním tvarům will, can, may v nezávislé větě, srov. I am aware that he can deny it. Jsem si vědom, že to může zapřít. – I am aware that he could deny it. Jsem si vědom, že by to mohl zapřít. – I was aware that he could deny it. Byl jsem si vědom, že to může / že by to mohl zapřít.
Kromě modálních sloves k posunu temporálního tvaru v závislé obsahové větě nedochází pouze tehdy, vyjadřuje-li závislá obsahová věta děj platný ještě v době promluvy. Tak je např. možno říci Nobody told me that John is ill (nikdo mi neřekl, že je Jan nemocen), je-li Jan v době promluvy ještě nemocen. S neposunutým slovesným tvarem se nejčastěji setkáváme ve výrocích obecně platných obsahujících nadčasový (atemporální) prézens (viz 8.82.21a), např. Did you know that there are palms in North Scotland? Věděl jsi, že jsou v severním Skotsku palmy? Ovšem i v těchto případech se vyskytují též tvary posunuté do minulosti: Nobody told me that John was ill. Did you know that there were palms in North Scotland?
Předčasnost se někdy vyjadřuje pouhým préteritem, a to především, je-li ve větě naznačena jinými prostředky (např. časovým určením) nebo u telických sloves (vyjadřujících prostým tvarem ukončený děj), např. I was going to ask you where you bought that suit you had on last night. Chtěl jsem se vás zeptat, kde jste koupil ten oblek, který jste měl na sobě včera večer. (Viz 8.82.21c.)