15.16.1

Nejčastější adverbiální funkce infinitivu je určení účelu. Tento infinitiv alternuje s účelovou větou vedlejší (viz 16.23.42), která je rovněž jeho pravidelným protějškem v češtině. Účelová funkce infinitivu může být explicitně vyjádřena pomocí so as nebo in order to. Např. He paused to look round. Zastavil se, aby se rozhlédl. The steam engine was originally developed to pump water out of mines. (Smith 282–283) Parní stroj byl původně zkonstruován, aby čerpal vodu z dolů. I gently opened the door so as not to disturb him. Opatrně jsem otevřel dveře, abych ho nevyrušil. In order to keep up with changes in technology, young workers should receive training in a broad range of skills. (Carter 209) Aby mladí pracovníci udrželi krok se změnami v technice, měli by být vyškoleni v široké kvalifikační škále. Men tried for many years to build machines which flapped their wings like a bird in order to solve the problem of flight. (Moray 36) Lidé se mnoho let snažili postavit stroje, které mávaly křídly jako pták, aby vyřešili problém letu.
Relevantním sémantickým rysem nadřazeného slovesa účelového infinitivu je záměrnost vyjadřovaného děje. Pokud tento rys schází, mluví se o nepravém účelu. V angličtině může být nepravý účel vyjádřen jen infinitivem, nikoliv vedlejší účelovou větou. Infinitiv v tomto případě nemá formu se so as nebo in order. Např. I awoke to find the room flooded by sunshine. Vzbudil jsem se v pokoji zalitém sluncem (doslova: vzbudil jsem se, abych našel pokoj zalitý sluncem). We have avoided one difficulty only to come against another. Vyhnuli jsme se jedné obtíži, jen abychom narazili na jinou. At the far end of the hall a square of bright light appeared, only to vanish immediately again. Na druhém konci chodby se objevil čtverec jasného světla, aby ihned zase zmizel. Infinitiv vyjadřující nepravý účel vlastně označuje vztah časový: následnost vzhledem k ději slovesa určitého, srov. I awoke and found... Vzbudil jsem se a zjistil jsem...

Poznámka: Infinitiv po slovese live je spíše součástí slovesné rekce než určením nepravého účelu, neboť live zpravidla vyžaduje doplnění (nejčastěji místní nebo časové), např. He lived to be eighty. Dožil se osmdesátky. I shan't live to see it. Nedožiji se toho. Srov. účelový infinitiv ve větě jako We eat to live, we don't live to eat. Jíme, abychom žili, nežijeme (proto / za tím účelem), abychom jedli.

V účelovém infinitivu je konatel děje stejný jako podmět nadřazeného slovesa, i když předchází životný předmět. Tím se liší od infinitivních vazeb, které jsou součástí slovesné rekce a v nichž je aktant předcházející před infinitivem jeho konatelem. Srov. I helped her (ir order) to achieve my aim. Pomohl jsem jí, abych dosáhl svého cíle (infinitiv účelový). – I helped her to achieve (in achieving) her aim. Pomohl jsem jí dosáhnout jejího cíle (infinitiv cílový, těsněji spjatý s rekcí nadřazeného slovesa). V případech bez posesivního zájmena nemusí být jasné, kdo je konatelem infinitivního děje, např. He phoned me to confirm the date. (a) Telefonoval mi, aby potvrdil schůzku. (b) Telefonoval mi, abych potvrdil schůzku. Totožnost podmětu nadřazeného slovesa s konatelem infinitivního děje přispívá k účelové interpretaci.
Odlišný konatel děje označovaného účelovým infinitivem se vyjadřuje obdobným způsobem jako v jiných infinitivních vazbách, tj. předložkovou vazbou s for, např. He opened the door for her to go out. Otevřel (jí) dveře, aby mohla vyjít. He moved aside for me to pass. Ustoupil stranou, abych mohl projít. For any learning to take place, the material has to be carefully selected. (Mackay 137) Aby došlo k učení, látka musí být pečlivě vybrána.
Účelový infinitiv stojí nejčastěji v koncové pozici. V počáteční pozici, zejména v souvislém textu, bývá jeho účelová funkce někdy oslabena ve prospěch funkce spojovací. Infinitiv je pak prostředkem návaznosti na předcházející text (viz 13.42.4). Např. To conclude, let us enumerate the most important points. Na závěr vyjmenujme nejdůležitější body. To illustrate the latter approach we can imagine a black chamber in which... Na ilustraci druhého přístupu si můžeme představit černou komoru, v níž...
Řídící věta takového infinitivu nemusí být vyjádřena (mluví se pak o absolutním účelovém infinitivu), např. To sum up what has been said, English has two sets of forms... Abychom shrnuli, co bylo řečeno, angličtina disponuje dvěma soubory forem... To change the subject, what has become of that eccentric cousin of yours? Abychom mluvili o něčem jiném, co se stalo s tím vaším výstředním bratrancem? Některé z těchto infinitivů patří k ustáleným vazbám, jejichž slovesná povaha je už natolik oslabena, že je lze řadit k adverbiálním výrazům, např. to begin with především.
Počáteční infinitiv mívá též funkci větného modifikátoru hodnotícího způsob sdělení (viz 13.42.1), např. To be sincere, I didn't like it. Mám-li být upřímý / Abych byl upřímný, nelíbilo se mi to. To say the least, she acted foolishly. Nejmírněji řečeno počínala si pošetile. Podobně to tell the truth abych řekl pravdu, to be short abych byl stručný, to be plain with you mám-li mluvit otevřeně aj. Tento infinitiv alternuje s vazbami participiálními (speaking sincerely, put plainly), popř. s větou s if (If I am to speak sincerely).
Infinitiv též může mít povahu parentetické vsuvky (nejčastěji v postavení mezi podmětem a přísudkem), např. The parcel, to judge from its shape, contains a book. Balíček, soudíc podle jeho tvaru, obsahuje knihu. I u tohoto typu se setkáváme s ustálenými spojeními adverbiální povahy, např. She had a forbidding, not to say formidable appearance. Měla přísné, ne-li strach nahánějící vzezření.