3.51 Pádový systém v angličtině

Ve srovnání s rozvinutou flexí českého substantiva je anglický pádový systém chudý. Skládá se pouze z dvou tvarů, obecného, např. pupil žák, a tvaru homofonního s tvarem plurálu, tj. sykavkového zakončení s třemu výslovnostními alomorfy [s], [z], [ɪz], odlišeného v pravopise pomocí apostrofu: pupil's, např. the pupil's answer odpověď žáka, žákova odpověď. Tento tvar byl původně genitiv, avšak v současném jazyce si uchoval jen některé z genitivních funkcí. Neplní již funkci slovesného předmětu (na rozdíl od češtiny a staré angličtiny, srov. např. vzdát se nároku), ani funkci partitivní (napít se čaje). Může pouze determinovat nebo modifikovat substantivum, a proto vhodnější název než genitiv je adnominální pád. Adnominální pád bývá často označován jako posesivní forma, neboť má především funkci, která ho spojuje s posesivními zájmeny, srov. Bill's responsibility Billova odpovědnost – his responsibility jeho odpovědnost. Posesivitou se však funkce adnominálního pádu nevyčerpávají (viz 3.51.5).
Proti obecnému pádu u substantiv rozlišují osobní zájmena a who tvary dva, podmětový (I, he, atd., who) a předmětový (me , him, atd., whom, viz 4.1, 4.5, 4.6).
Na druhé straně však přivlastňovací tvary my, his atd. součást zájmenného pádového paradigmatu netvoří, takže pádový systém zájem je také jen dvojčlenný. Členy dvojčlenného substantivního a dvojčlenného zájmenného systému se však liší.