8.44.21 May

May vyjadřuje možnost a dovolení. Ve významu možnosti je prostředkem modality jistotní, ve významu dovolení modality dispoziční. Jelikož oba tyto významy vyjadřuje také can, sémantické struktury may a can se do jisté mmíry překrývají (viz 8.44.11). České protějšky may jsou jednak modální slovesa moci, smět, jednak modální adverbia možná, snad, asi aj.
Prostředky odkazování na minulost a na budoucnost se liší podle toho, jaký druh modality may vyjadřuje.
May vyjadřující možnost nemá zvláštní tvar pro budoucnost a na minulost odkazuje pomocí minulého infinitivu. S přítomným infinitivem telických sloves (viz 8.71) may odkazuje na budoucnost, např. he may come (tomorrow) možná, že přijde (zítra), u atelických sloves odkazuje na přítomnost, např. he may know it „možná, že to ví“ nebo na budoucnost „možná, že to bude vědět“. U sloves tvořících průběhové tvary se aktuální přítomnost vyjadřuje průběhovým infinitivem, srov. he may be waiting možná, že čeká – he may wait možná, že počká.
Záporná možnost se vyjadřuje pomocí may not, např. they may not be at home možná, že nejsou/nebudou doma, I may not be able to come možná, že nebudu moci přijít. V češtině se negativní možnost vyjadřuje pomocí možná, že ne nebo nemusit, např. the idea may not appeal to him ten nápad se mu nemusí zamlouvat (se mu možná nebude zamlouvat).
May vyjadřující možnost se vyskytuje pouze ve větách oznamovacích, v otázkách se užívá can (popř. could, might, viz 8.44.11), srov. it may be true může to být pravda – can (could/might) it be true? může to být pravda?
Možný děj v minulosti se vyjadřuje pomocí may a minulého infinitivu, např. The language of man or his ancestors may once have had a far larger element of the instinctive in it. (Christophersen 44) V jazyce člověka nebo jeho předků byl kdysi možná zastoupen daleko více prvek instinktivní. He may have phoned while I was away. Možná, že telefonoval, když jsem byl pryč, it may have been a coincidence možná, že to byla shoda okolností (náhoda), you may not have noticed it možná, že jste si toho nevšiml. V otázce je can (could/might), srov. can it have been a coincidence? mohla to být shoda okolností (náhoda)?
May vyjadřující dovolení odkazuje na budoucnost a na minulost pomocí opisu be allowed to, např. the children will not be/were not allowed to go bathing alone děti se nebudou smět/nesměly chodi koupat samy. Na budoucnost lze též odkazovat přítomným tvarem may, např. may I come tomorrow? mohu přijít zítra?
U dispozičního may je původce modality vždy jiný než původce děje. Proto se nejčastěji vyskytuje v otázce v 1. os., např. May I come in? Mohu vstoupit? V tomto případě je zdvořilejší (a poněkud formálnější) než can (viz 8.44.11). May one enquire where his Highness spent the night? (Beckett 9) Smím se zeptat, kde Jeho Výsost strávila noc?
V ostatních osobách se may v běžně mluveném jazyce vyskytuje řidčeji (bývá nahrazováno pomocí can, viz 8.44.11), např. you may say what you please můžeš si říkat, co chceš. Pro svou vyšší stylisticku hodnotu a jednoznačný význam se užívá v jazyce úředním, např. visitors may enter the exhibition rooms only with a guide návštěvníci smějí vstopuit do výstavních místností pouze s průvodcem.

Poznámka: Dispoziční may je ve svém nejčastějším užití (v 1. os. v otázce) odlišeno od možnostního may i formálně, neboť možnostní may se v otázce nevyskytuje.

Zápor may not (v dispozičním významu „nesmět“) se vyskytuje v úředním jazyce, např. the exhibition rooms may not be entered without a guide do výstavních místností se nesmí vstoupit bez průvodce. Jinak se vyskytuje nejčastěji v souvislosti s kladným may, např. May I borrow your glasses? No, you may not. Mohu si vypůjčit tvoje brýle? – Ne, nesmíš.
Obvyklý zápor k dispozičnímu may je must not, popř. can't. Např. you mustn't worry nesmíte si dělat starosti, we can't take the dog into the hotel nemůžeme (nesmíme) vzít psa do hotelu. One mustn't be proud. (Raverat 153) Člověk nesmí být pyšný.