13.52 Vyjádření přívlastku

Přívlastek se v angličtině vyjadřuje:
(1) přídavným jménem (a beautiful picture – krásný obraz), adjektivním zájmenem, číslovkou (many students – mnoho studentů, the first lesson – první lekce)
(2) preponovaným (konvertovaným) substantivem (stone wall – kamenná zeď)
(3) posesivním pádem substantiva (a girl's bedroom – dívčí ložnice)
(4) substantivem s předložkou (the chairman of the club – předseda klubu, the train to Prague – vlak do Prahy)
(5) adverbiem (the then president – tehdejší prezident, a through train – přímý vlak)
(6) přídavným jménem slovesným, tj. participem činným nebo trpným (the working class – dělnická třída, a forgotten artist – zapomenutý umělec)
(7) infinitivem (a promise to help – slib pomoci, a flat to let – byt k pronajmutí)
(8) vedlejší větou vztažnou (a baby who cries – dítě, které pláče) nebo spojkovou obsahovou (a warning that nobody should enter – varování, aby nikdo nevstupoval).
V angličtině, kde je adjektivum tvarově neměnné, nemůže se přizpůsobovat substantivu v rodě, čísle a pádě, jak je tomu ve slovanských jazycích, nelze mluvit o přívlastku shodném a neshodném (mladý muž, mladá žena – a young man, a young woman). Stírá se tu také rozdíl mezi skutečným adjektivem a konvertovaným substantivem (kamenná stěna – a stone wall). Členy nemají funkci přívlastku, nýbrž determinátoru (viz 3.31).
Rovněž k determinátorům se řadí zájmena jako some, each, every, any, all (viz 4.72.1, 4.71.2, 4.71.1, 4.72.2, 4.71.3), this, that (viz 4.4), přivlastňovací (his, their, viz 4.21) a záporná (no, viz 4.73).