3.31 Formy členů

Anglický člen určitý má tvar the, který je stejný pro obě čísla. Má však dvě výslovnostní varianty: [ðə] před vyslovovanou souhláskou, např. the noun [ðə ˈnaʊn] substantivum, the usage [ðə ˈjuːzɪdʒ] úzus, užívání, the one-sidedness (of the argument) [ðə ˈwʌnsaɪdɪdnɪs] jednostrannost (argumentu); [ði] před vyslovovanou samohláskou, např. the aim [ði ˈeɪm] cíl, the obstacles [ði ˈɒbstəkəlz] překážky, the heir [ði ˈeə] dědic. Vedle toho existuje důrazná výslovnost [ðiː], stejná před vokalickým i před konsonantickým začátkem, která se vyskytuje pouze v pomalém tempu (např. při diktování) a v honorifikační funkci (viz 3.32.24, pozn. 5).
Člen neurčitý má pouze tvar singuláru a(n). V množném čísle mu odpovídá buď člen nulový nebo nepřízvučné some [səm], [sm]. Podobně jako člen určitý má dvě varianty, které se však liší i v písmě. Tvar a [ə] stojí před následující vyslovovanou souhláskou, např. a proposal [ə prəˈpəʊzl] návrh, a unanimous vote [ə juːˈnænɪməs ˈvəʊt] jednomyslné hlasování, a one-sided argument [ə ˈwʌnsaɪdɪd ˈɑːɡjʊmənt] jednostranný argument. Tvar an [ən] se vyskytuje před vyslovovanou samohláskou, např. an attempt [ən əˈtempt] pokus, an obstacle [ən ˈɒbstəkl] překážka, an hour [ən ˈaʊə]hodina. V pomalém tempu se vyskytují neredukované tvary [eɪ], [æn].

Poznámka: Slova mající po počátečním h přízvučnou samohlásku se kromě několika výjimek, v nichž je toto h němé (hour hodina, honour čest, honest poctivý, čestný, heir dědic aj.) pojí s tvarem a, např. a hedge [ə ˈhedʒ] živý plot, a habit [ə ˈhæbɪt] zvyk, návyk, a hospital [ə ˈhɒspɪtl] nemocnice apod. Tvar členu kolísá, stojí-li počáteční h před nepřízvučnou slabikou, např. a(n) hotel hotel, a(n) historian historik, a(n) hysterical scene hysterická scéna. Tvar an je důsledek slabé výslovnosti neznělého h v nepřízvučné slabice, v níž h snadno zaniká. Je-li h ve výslovnosti zachováno, má člen tvar a.

Členy se kladou před své řídící substantivum, např. The early bird catches the worm. Ranní ptáče dál doskáče. Má-li substantivum premodifikaci, stojí člen před ní, např. Lead is a poor conductor. Olovo je špatný vodič.
Výjimečně se vyskytuje postpozice členu při intenzifikaci premodifikujícího adjektiva pomocí so, as, too a po however, např. I hesitated to make so damaging a statement. Váhal jsem učinit tak škodlivé (přitěžující ) prohlášení. (Místo so + a(n) + adjektivum se většinou užívá such a(n): such a damaging statement.) This is as good a hotel as any other. Je to stejně dobrý hotel jako kterýkoliv jiný. It's too good a chance to be missed. Je to příliš dobrá příležitost, abychom si ji nechali ujít. Travelling on however humble a scale is expensive there. Cestování v jakkoliv skromném měřítku je tam drahé.
Dále je postpozice členu po any/no worse o nic horší, no less o nic menší, např. He is no worse a doctor for being occasionally rude to his patients. Není o nic horším doktorem proto, že je občas nezdvořilý k svým pacientům.
Po rather a quite je postpozice členu fakultativní: a rather unexpected result / rather an unexpected result dost neočekávaný výsledek, quite a long time dost dlouhá doba – a quite elementary error zcela elementární chyba.
Neurčitý člen dále stojí po what ve zvolacích větách (viz 12.14) a po such, např. What a silly lie! To je ale hloupá lež! I never heard of such a thing. Nikdy jsem nic takového neslyšel.
Neurčitý člen se v knižním stylu vyskytuje po many s významem „nejeden“, např. many a time nejednou, many a man nejeden člověk. Určitý člen se postponuje po both oba, all všichni (viz. 4.71.3, 4.71.4), double dvojitý, treble trojitý, half polovina, např. all the time celou (tu) dobu, half the students failed polovina studentů propadla.

Poznámka: V kompozitech s half člen předchází před half, např. a half-brother nevlastní bratr, a half-truth polopravda.

Syntakticky má člen funkci determinátoru, tj. nesamostatného větného členu v rámci větného členu realizovaného substantivem, v němž zpravidla tvoří první složku, tj. předchází před premodifikací. Od premodifikátoru se dále liší tím, že příslušný větný člen provází obligatorně (může mít ovšem nulovou podobu, viz 3.32) a že je pouze jeden, kdežto modifikátory jsou vždy fakultativní a může jich být několik.