8.44.11 Can

Can vyjadřuje schopnost, dovednost (modalita dispoziční) a možnost (modalita jistotní). V češtině odpovídá slovesům moci (schopnost, možnost) a umět (dovednost). Např. I cannot believe it. (Adams 108) Nemohou tomu uvěřit. How can we help you? (Adams 120) Jak vám můžeme pomoci? Well, some people can talk, they have all the words. (Gazzo 196) Někteří lidé umějí mluvit, nescházejí jim slova.
Zjišťovací otázka s can mívá čato funkci zdvořilé žádosti, např. Can you pass me the sugar? Můžete mi podat cukr? (srov. will/would/could you pass me the sugar podejte mi/podal byste mi/mohl byste mi podat cukr).
Can vyjadřuje možnost, není-li původce děje a obsahová stránka děje slučitelná s významem schopnosti, dovednosti. V tomto významu se na budoucnost odkazuje pomocí přítomných tvarů. Možnostní užití can se stýká s možnostním významem may. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že can vyjadřuje možnost teoretickou („je možné, aby“), kdežto may možnost faktickou („je možné, že“), avšak v mnoha případech se tyto rozdíly stírají, takže jsou obě slovesa zaměnitelná. Liší se též stylisticky, may je příznačné pro formální styl (knižní jazyk, zejména odborný). Na příklad the weather can change (počasí se může změnit) je obecný výrok o počasí (povaha počasí je taková, že zahrnuje měnlivost), kdežto the wather may change (počasí se může změnit, je možné, že se počasí změní) spíše odkazuje na jednotlivou příležitost. Často však lze obou vět užít v téže situaci. O volné variaci can/may lze mluvit v odborném stylu ve větách s všeobecným konatelem (vyjádřeným nebo implikovaným v pasivu), např. we can sum up/we may sump up that... můžeme shrnout, že... this relation can/may be expressed more simply by... tento vztah může být vyjádřen jednodušeji tím, že...
Jakmile však sémantická struktura věty připouští dispozici schopnostní, rozdíl mezi can a may je zřetelný, srov. the match can be won zápas může být vyhrán (je v silách hráčů, aby zápas vyhráli), kdežto the match may be won znamená „je možné, že zápas bude vyhrán“.
K významovému překrývání mezi can a may dochází pouze v kladných větách oznamovacích. V záporu jsou obě slovesa odlišena. Can't vyjadřuje dispoziční význam „nemohu, neumím“, např. you can't prove that to nemůžete dokázat, I can't ski neumím lyžovat a jistotní význam „nemohu, jistě ne“, např. he can't be fifty yet ještě mu nemůže být padesát, jistě mu ještě není padesát. Tento jistotní význam záporného can't vyjadřuje jiný stupeň pravděpodobnosti než may not: cannot vyjadřuje negativní jistotu „jistě ne“, kdežto may not označuje negativní možnost „možná, že ne“. Jistotní cannot je tedy protějškem k jistotnímu must (viz 8.44.32), srov. he cannot know it nemůže to vědět, jistě to neví (je nemožné, aby to věděl; protějšek ke kladné větě he must know it jistě to ví) – he may not know it možná, že to neví (je možné, že to neví; protějšek ke kladné větě he may know it možná, že to ví).
Také v otázkách se can a may nepřekrývají, neboť may se ve významu možnosti v tázacích větách neužívá. Proti may ve větě oznamovací stojí v otázce can (popř. could, might), srov. they can still be waiting/they may still be waitingcan (could/might) they still be waiting? je možné, že ještě čekají?
Jistotní can má stejně jako ostatní modální slovesa vyjadřující jistotní modalitu specifickou formu pro odkazování na minulost. Minulost se vyjadřuje připojením minulého infinituvu významového slovesa k přítomnému tvaru can-(not). Tato forma se vyskytuje především ve větách záporných (jako protějšek ke kladnému must), např. he can't have forgotten nemohl na to zapomenout, jistě na to nezapomněl. Ve větách tázacích (též závislých) tvoří protějšek k may ve větě oznamovací, srov. that remark may have offended her ta poznámka ji možná urazila – can that remark have offended her? mohla ji ta poznámka urazit? I wonder if that remark can have offended her jestlipak ji ta poznámka neurazila.
Dispoziční can odkazuje na minulost svým minulým tvarem could (viz 8.44.12) nebo pomocí be able to; opisné konstrukce se též užívá pro vyjadřování budoucnosti, např. she can't keep a secret neumí/není schopna uchovat tajemství, she could never keep/she was never able to keep a secret nikdy neuměla/nebyla schopna uchovat tajemství, she will never be able to keep a secret nikdy nebude umět/nebude schopna uchovat tajemství.
Nejde-li o dovednost samu, nýbrž o dosažení něčeho prostřednictvím dovednosti či schopnosti, neužívá se pro minulost could, nýbrž jen be able.
V češtině není moci, nýbrž podařit se, popř. se dosažení cíle vyjádří dokonavým prefixem či jinými prostředky bez modálního slovesa. Srovnej he could read (vedle he was able to read) before he went to school uměl číst, než šel do školy, ale jen I was able to read only a few pages before the train stopped přečetl jsem/podařilo se mi přečíst/stačil jsem přečíst jen několik stránek, než vlak zastavil.

Poznámka:
Be able lze v tomto významu nahradit slovesem manage: I managed to read only a few pages before the train stopped.


Can
vyjadřující dovednost není v češtině vyjádřeno odpovídajícím modálním slovesem u dokonavých prefigovaných sloves, která zahrnují schopnost ve své sémantické struktuře, srov. I can't lift that box tu krabici neuzdvihnu, can you reach the dictionary on the top shelf? dosáhneš na slovník v nejhořejší přihrádce? she can do over a hundred words in a minute napíše přes sto slov za minutu apod.
Slovesa smyslového vnímání vyjadřují schopnost (vnímat) sama o sobě. Can v tomto případě vyjadřuje vnímání aktuálně probíhající, tj. zastupuje průběhové tvary. V češtině opět nemá explicitní protějšek, srov. I can't hear you, speak up neslyším tě, mluv hlasitěji; I can smell something burning cítím, že se něco pálí. Někdy však nejde o děj aktuálně probíhající, nýbrž o děj obecně platný, např. he can't see beyond the tip of his nose nevidí si na špičku nosu. Ostatní časy se vyjadřují pomocí be able to, minulost též pomocí could, srov. will you be able to see without your glasses? budeš vidět bez brýlí? I could hear him but I couldn't see him slyšel jsem ho, ale neviděl jsem ho (bylo ho slyšet, ale nebylo ho vidět).
Zvláštní typ schopnosti tvoří případy jako he can be rather boring at times umí být někdy dost nudný, hitch-hiking can be dangerous cestování stopem může být nebezpečné. V tomto významu can nemá budoucí čas, srov. he will be rather boring when he is older bude dost nudný, až bude starší, a lze jej nahradit samotným adverbiem typu at times, sometimes – někdy, srov. he is sometimes boring je někdy nudný.
Vedle schopnosti a možnosti can vyjadřuje též dovolení. V tomto významu je synonymní s may smět (viz 8.44.21), např. You can come with us. (Adams 128) Můžeš jít s námi. I could eat anything before I was ill před svou nemocí jsem mohl jíst cokoliv.
Rozdíl mezi can a may je ve stupni zdvořilosti a formálnosti. V 1. os. V otázce je zdvořilejší may, srov. May I use your phone?/Can I use your phone? Mohu si od vás zatelefonovat? Naopak v 2. a 3. os. V oznamovací větě je zdvořilejší can, např. you can leave earlier today dnes můžete odejít dříve, she can take this afternoon off může si vzít odpoledne volno.
Na budoucnost se odkazuje přítomným tvarem, např. you can start later tomorrow zítra můžete začít později, na minulost pomocí could: we could go wherever we liked mohli jsem jít, kam jsme chtěli.
Rozdíl ve stupni zdvořilosti mezi can a may ve významu dovolení v různých osobách vyplývá z toho, že u may je původce modality jiný než původce děje, kdežto u can implicitní význam schopnosti, který předpokládá totožnost původce modality a původce děje, význam dovolení zmírňuje. Proto je can taktnější v 2. a 3. osobě, avšak méně zdvořilé v 1. os.

Poznámka: Od dětí se často vyžaduje, aby v dotazu na dovolení v 1. os. užívaly may, srov. Can I go and play now? – Yes, and you may. Mohu si teď jít hrát? – Ano, můžeš a smíš. Mluvčí touto odpovědí implikuje, že se dítě ptalo na možnost, nikoliv na dovolení. Mimo tento kontext se však rozdíl mezi can I a may I pociťuje pouze jako různý stupeň zdvořilosti a formálnosti.