3.52.4 Vokativ

Vokativ se liší od ostatních pádů tím, že neslouží k vyjadřování větných vztahů. Není začleněn do větné stavby, nýbrž má sám o sobě větnou povahu, a to funkci oslovení (viz 12.41.1f). Podobá se tak citoslovci, v něž někdy poklesá (srov. české pane, panečku, hrome apod.) Jeho nezačleněnost do větné stavby se projevuje v intonaci (tvoří samostatnou intonační jednotku).
Vokativ označuje adresáta projevu a zároveň obrací jeho pozornost k sdělovanému obsahu nebo k mluvčímu. Jeho základní funkce je navázat nebo udržet kontakt mezi mluvčím a adresátem, např. Peter, answer the door! Petře, jdi otevřít!
U apelativ se vokativ morfologicky vyznačuje nepřítomností členu, např. Nurse! Sestro! (= Ošetřovatelko!) Ladies and gentlemen, thank you for your attention. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Vedle kontaktové funkce má vokativ též funkci hodnotící, např. Coward! Zbabělče! Flatterer! Lichotníku! You liar! Ty lháři! apod.