8.44 Sémantický systém modálních sloves

Jak v angličtině, tak v češtině modální slovesa vyjadřují modalitu dispoziční a jistotní. Vedle vlastního obsahu sdělení může mluvčí vyjádřit jednak dispozici (postoj) původce děje k jeho realizovatelnosti, tj. zda ho pokládá za nutný, v mezích schopností konatele nebo záhodný (modalita dispoziční), jednak stupeň svého přesvědčení (jistoty) o reálné platnosti sdělení, tj. zda se mu obsah sdělení jeví jako jistý, možný nebo nemožný (různá míra pravděpodobnosti děje, modalita jistotní). Modalita dispoziční je fakultativní složka větného obsahu a rovněž jistotní modalita, pokud se vyjadřuje modálními slovesy, je fakultativní. Naproti tomu jistotní modalita tvořící významovou složku slovesného modu (indikativu, imperativu, kondicionálu a konjunktivu) je obligatorní prvek finitní predikace.
Modalita dispoziční a jistotní vyjadřovaná modálními slovesy se fakultativně uplatňuje ve větách oznamovacích, tázacích a přacích, avšak nikoliv ve větách rozkazovacích, neboť imperativ vyjadřuje sám o sobě děj nutný nebo žádaný, takže vyjadřuje stejný modální význam jako slovesa typu must, srov. you must be careful musíš být opatrný – be careful buď opatrný.
Sémantický systém anglických modálních sloves se od českého značně liší, zejména pokud jde o vyjadřování modality jistotní. Vyjadřování modality dispoziční se shoduje v tom, že se v obou jazycích realizuje prostřednictvím modálních sloves, i když se významová pole jednotlivých sloves nekryjí. Jde však jen o rozdíly v sémantické struktuře slovesa, nikoliv o různé prostředky modální výstavby věty. Při vyjadřování modality jistotní naproti tomu pozorujeme rozdíly v modální výstavbě věty. Modální slovesa jako prostředek vyjadřování jistotní modality jsou v angličtině častější než v češtině (často neodpovídají českým modálním adverbiím nebo částicím, srov. you may remember it možná, že se na to pamatuješ) a nadto v této funkci disponují zvláštními prostředky odkazování na minulost, které v češtině nemají strukturní obdobu.
Can, may, must, will, could, might, would, should, ought vyjadřují jak modalitu dispoziční, tak jistotní. Shall, need a dare vyjadřují pouze modalitu dispoziční.

Poznámka: Would, could, might jsou začleněny do sémantické sturktury will, can a may, takže je lze považovat za preteritální a kondicionálové tvary těchto sloves. Naproti tomu užívání shall a should je do té míry rozlišeno, že lze tyto tvary chápat jako dvě samostatné významové jednotky.

Poznámka: Modální významy se mohou kombinovat, srov. he may not be able to arrange it možná, že to nebude moci zařídit, we may have to stay overnight možná, že se budeme muset zdržet přes noc.