8.43 Komentář k staženým a záporným tvarům
Stažené tvary 's a 'd jsou dvojznačné: 's představuje is a has, 'd had a would. Stažené tvary od will a would 'll a 'd připouštějí jako stažené tvary též pro shall a should, vyskytují se pouze ve futuru a kondicionálu).
Kladné stažené tvary se vyskytují pouze tehdy, nejsou-li vypuštěny nebo přemístěny další složky příslušného slovesného tvaru (u lexikálního have a lexikálního a sponového be další nezbytná složka predikace), např. Who's on duty today? I am (nikoliv *I'm). Kdo má dnes službu? – Já (mám). You'd have made a better job of it than she's done/than she has (nikoliv *she's). Byl byste to udělal lépe než ona. I wonder whether they'll make it up. – Let's hope they will (nikoliv *they'll). Jestlipak se udobří? – Doufejme, že ano. Užití staženého tvaru je v těchto případech blokováno prozodicky. Sloveso zde nabývá jistého stupně přízvuku, k jehož realizaci je třeba slabičného tvaru.
Slovesa, která mají stažené kladné tvary, mají dva soubory stažených tvarů záporných, stažené tvary slovesa s podmětem a samostatnou zápornou částicí – 'm not, 's not, 're not, 've not, 'd not, 'll not a stažené tvary slovesa se záporem – isn't, aren't, haven't, hasn't, wouldn't, won't. Dvojice 'm not/aren't je rozlišena distribučně, a to tak, že aren't se vyskytuje pouze v otázce: aren't I?, všude jinde je 'm not. U ostatních párů se při volbě tvaru uplatňují jednak faktory prozodické, jednak regionální. Je-li na not přízvuk, může mít záporný tvar pouze formu s not ('s not, 've not atd.). Jinak jsou tyto tvary častější v severních částech Anglie, kdežto tvary na n't jsou typicky jihoanglické.
Vzájemné postavení záporu a podmětu v záporné otázce závisí na formě záporné částice: n't (tvořící se slovesem jeden celek) stojí před podmětem, not za podmětem, srov. Haven't you heard the news? / Have you not heard the news? Neslyšel jste tu novinku? Proti tomuto pravidlu však působí tendence k diferenciaci obou slovosledných variant podle toho, zda otázka předpokládá kladnou odpověď, či zda je z hlediska odpovědi neutrální. Otázky předjímající kladnou odpověď mají zápor jen před podmětem, neutrální v obou pozicích, srov. Isn't it enough? (Cožpak) to není dost? – Is it not enough? Není to dost? Proto je-li z důvodů prozodických nebo stylistických (n't je omezeno na hovorový styl) třeba užít plného tvaru not v otázce předpokládající kladnou odpověď (jako je tomu např. v řečnické otázce, viz 12.12.1g a 12.12.3h), vyskytuje se not i před podmětem, např. Are not some words frequently omitted in sentences? Cožpak se některá slova ve větách často nevypouštějí? Is not every man mortal? Cožpak nejsou všichni lidé smrtelní?
Zápor může patřit jak k modálnímu slovesu, např. I can't type. Neumím psát na stroji (tj. neguje se schopnostní význam can), tak k následujícímu infinitivu, např. The solution may not be correct. To řešení nemusí být správné (příslušnost záporu k významovému slovesu ukazuje překladová varianta Možná, že to řešení není správné). Zápor může být jak u modálního slovesa, tak u infinitivu, např. I can't not think about it. Nemohu na to nemyslet. Tyto konstrukce jsou však řídké, příslušný význam se většinou vyjádří jinými prostředky, srov. I can't help thinking about it.
Need a dare mají vedle tvarů, jimiž se řadí k slovesům modálním (She needn't rewrite it, need she? Nemusí to přepisovat, že ne? Need(n't) she rewrite it? (Ne)musí to přepisovat? He daren't ask. Netroufá si zeptat se. Dare(n't) he ask? (Ne)troufá si zeptat se? I dare not turn on the light. Neodvážil jsem se rozsvítit), též tvary jako slovesa lexikální: She doesn't need to rewrite it, does she? Does(n't) she need to rewrite it? She needs to rewrite it. U dare užívání to v tomto případě kolísá: He doesn't dare (to) ask. Does(n't) he dare (to) ask? I didn't dare (to) ask him. Modální need a dare jsou omezeny na otázku a zápor. Nemodálních tvarů se užívá neomezeně.
Poznámka: Need ve významu „potřebovat“ (s jiným doplněním než infinitivním) je pouze sloveso lexikální, srov. He doesn't need any guidance. Nepotřebuje žádné vedení. Nikoliv *He need not any guidance. Podobně dare ve významu „vyzvat“, např. He dared me to catch him. Vyzval mě, abych ho chytil.
Used to a ought to se liší od ostatních modálních sloves tím, že následující infinitiv má obligatorně to. U obou sloves se užívá též opisná konjugace, např. He usen't to earn / He used not to earn / He didn't use to earn so much as he does now. Nevydělával tolik jako nyní. (Proforma do v prézentu je nutná v obou případech, neboť used to nemá přítomný tvar.) Opisná forma s do má dvě pravopisné varianty: didn't use to a didn't used to [didnt ju:stə]. Perifrastické tvary se vyskytují zejména v otázce Did you use(d) to go there? Jezdívali jste tam? Forma used you to (go there) se vyskytuje hlavně v britské angličtině, zejména u mluvčích starší generace. Pravopis used po did (did you used to...) se nepociťuje jako zcela spisovný. Forma záporné konstrukce se často řeší pomocí never: I never used to smoke. Nikdy jsem nekouřil.
Obojí konjugace se rovněž vyskytuje u ought to: She oughtn't to talk like that. / She didn't ought to talk like that. Neměla by tak mluvit. Ought I to refuse? / Did I ought to refuse? Měl bych odmítnout? Na rozdíl od perifrastické konjugace u used to, která se přijímá, do u ought se pociťuje jako nespisovné.
