8.84.2 Funkce slovesného rodu

Slovesný rod vyjadřuje, v jakém syntakticko-sémantickém vztahu jsou účastníci slovesného děje k slovesnému ději. V aktivu je podmět konatelem, původcem nebo jiným aktantem, z něhož slovesný děj vychází, zatímco v pasivu je konatelem nebo původcem děje jiný aktant než podmět, srov. they train trénují – they are trained jsou trénováni.
Základní člen v kategorii slovesného rodu je aktivum. Tvoří se od všech sloves (sloves, která se vyskytují jen v pasivu, je nepatrný počet) a má širší význam než pasivum. Pasivum lze zásadně tvořit od sloves, která mají předmět, přestože i tato slovesa v některých případech pasivum netvoří.
Vztah mezi aktivem a pasivem je nejlépe patrný u akčních sloves s přímým předmětem, např. the state provides free education on all levels stát poskytuje bezplatné vzdělání na všech úrovních – free education is provided on all levels (by the state). V aktivu jsou oba účastníci děje obligatorní, činitel je konstruován jako podmět a cíl děje (patiens) jako předmět. V pasivu je obligatorní pouze patiens a konstruuje se jako podmět. Činitel je v pasivu zpravidla fakultativní; pokud je vyjádřen, má formu adverbiálního určení původce (předložkové vazby s by, v češtině instrumentálu nebo genitivu s od).

Poznámka: Vyjádření činitele v pasivu je obligatorní v případech jako the cart was pulled by a horse dvojkolku táhl kůň (dvojkolka byla tažena koněm), ale nikoliv *the cart was pulled *dvojkolka byla tažena, popř. může nepřítomnost konatele kompenzovat jiné adverbiální určení, srov. he was brought up by his aunt byl vychován svou tetou – he was brought up with great care byl vychován s velkou péčí, ale nikoliv *he was brought up *byl vychován.

Ačkoliv vztah mezi aktivem a pasivem lze řadit k případům syntaktické synonymie, v konkrétních jazykových projevech dochází k jejich funkční diferenciaci.
Tato diferenciace vyplývá především z fakultativnosti činitele v pasivu. Ve velké většině pasivních vět činitel není vyjádřen, protože je buď neznámý, nebo není z hlediska mluvčího pro sdělovaný obsah relevantní. Pokud je činitel vyjádřen, v jazyce s pevným slovosledem, jako je angličtina, pasivum umožňuje jiné lineární uspořádání účastníků slovesného děje. V důsledku změny syntaktických funkcí si v pasivu agens a patiens vymění místo. V aktivu stojí agens jakožto podmět před slovesem, patiens jakožto předmět za slovesem, kdežto v pasivu je tomu naopak (patiens/podmět stojí před slovesem a agens/příslovečné určení za slovesem). Různého postavení účastníků slovesného děje v aktivu a pasivu může být využito jako prostředku aktuálního členění větného (viz 8.84.22).
Sémantický vztah podmětu k slovesnému ději je jednoznačně určen pouze v pasivu, které explicitně vyjadřuje, že podmět není původcem děje. V aktivu je sémantický vztah podmětu k slovesnému ději rozmanitější, podmět může být nejen konatelem slovesného děje, nýbrž i jeho nositelem nebo může být slovesným dějem nějak zasažen. Takové případy jsou obdobné konstrukcím pasivním a mluví se o aktivu s pasivním významem nebo o bezpříznakovém pasivu.