15.17.3

Atributivní infinitiv se dále vyskytuje po substantivech s jedinečnou determinací (členem, superlativem, the only, číslovkou řadovou apod.). V češtině mu odpovídá věta vztažná nebo konstrukce přístavková, popř. jiné vazby. Např. You are the (proper) man to advise me. Ty jsi ten (pravý), kdo mi poradí. The best man to send is John. Ten nejlepší, koho můžeme poslat, je Jan. The next train to stop at Mickleham goes at ten-thirty. Příští vlak, který staví v Micklehamu, jede v 10.30. It's the only thing to do. To je to jediné, co můžeme udělat. This is not the way to talk. Takhle se nemluví. The first woman to conquer Mount Everest was a Japanese. První žena, která zdolala Mount Everest, byla Japonka. Next, last a řadové číslovky se vyskytují s atributivním infinitivem též samostatně (jako syntaktická substantiva): He is always the first to come and the last to go. Přichází vždycky první a odchází poslední.
Infinitiv po substantivech označujících generickou osobu, věc, místo nebo čas, modifikovaných adjektivy skupin 15.11.2–3, se podobá atributivnímu infinitivu pouze na povrchu, např. It was a silly thing to say. Byla hloupost to říkat. It's a good place to eat. Dobře se tam jí. She is not a safe person to confide in. Není bezpečné se jí svěřit. She is a difficult creature to deal with. Těžko se s ní jedná. It was a hard nut to crack. Byl to tvrdý oříšek. Řídící substantivum v jmenné části přísudku je možno vynechat, neboť pouze opakuje sémantické rysy, které už obsahuje podmět. Máme pak co činit s vazbami typu 15.11.2.

Poznámka: Ve větě It was a natural thought to have occurred to her (Bylo přirozené, že jí ta myšlenka napadla) spíše než o spojení substantiva s infinitivním atributem jde o strukturu It was natural that the thought had occurred to her.