11 Citoslovce

Citoslovce jsou nesklonná slova, která se od ostatních slovních druhů výrazně liší jak po stránce formální, tak po stránce významové. Primární citoslovce jsou většinou jednoslabičná a často obsahují hlásky nebo kombinace hlásek, které se jnak v příslušném jazyce nevyskytují, např. v angličtině bilabiální frikativu ɸ pshaw [pɸː], [pʃɔː], [ʃɔː] (výraz opovržení nebo netrpělivosti), dlouhé souhlásky, např. hush [ʃː], [hʌʃ] pst, mlaskavý zvuk přepisovaný tut (vyslovovaný též podle pravopisu [tʌt] (výraz netrpělivosti, pohrdání, pokárání), v češtině brr, au, jé apod. Sekundárně přecházejí v citoslovce jiné slovní druhy, např. Heavens! Nebesa! Pro pána krále! Dear me! Pro pána! (překvapení, údiv, netrpělivost aj.) Why! ( překvapení, protest).
Syntakticky se citoslovce vyznačují tím, že vyskytují-li se větě, nestojí v syntaktickém vztahu k žádnému jejímu členu, srov. Oh dear, what a mess! To je pane pěkný zmatek! Why, it's quite easy! A child could do it! Vždyť je to docela snadné! Dítě by to mohlo udělat. V angličtině se často vyskytují jako počáteční prvek promluvy, kterou začíná jazykový projev, např. Ah, you're back. Ty už jsi zpátky. Jindy se citoslovce užívají samostatně v platnosti zvolací věty (viz 12.41.8).
Význam citoslovcí je dost neurčitý a závislý na kontextu a intonaci. Obecně mají malou sdělnou hodnotu. Vyjadřují jednak nálady a city mluvčího, např. oh [əʊ] překvapení, obava aj., ah [aː] překvapení, uspokojení, lítost aj., aha [əˈhɑː] uspokojení, triumf, oho [əʊˈhəʊ] překvapení, triumf aj., phew [ɸː], [fjuː] údiv, netrpělivost, odpor, ugh [ʌx], [ʊx], [uːx] odpor, znechucení, ouch [aʊtʃ], ow [aʊ] bolest (srov. české au), alas [əˈlɑːs] běda, bravo [ˈbrɑːˈvəʊ] výborně, hell k čertu, u ďasa aj.
Jiná citoslovce se obracejí na posluchače (citoslovce s funkcí apelovou nebo kontaktovou). Mluvčí chce jimi na sebe uozornit nebo v adresátovi vyvolat nějakou jinou reakci, např. hey [heɪ] hej (též překvapení nebo tázací výraz), hullo [ˈhʌˈləʊ], [hʌˈləʊ] haló (též překvapení), ahoy [əˈhɔɪ] námořnický pozdrav nebo varování, hush [ʃː], [hʌʃ] pst, eh? [eɪ] co? (nezdvořilá výzva o opakování) aj.
Některá citoslovce substitutuují souhlas uh-huh, mm nebo nesouhlas uh-uh (srov. českém mhm a mm) nebo slouží jako výplň v řeči, např. well nu, ahem [əˈhem] odkašlání (též výstražné zakašlání nebo upoutání pozornosti), er rozpaky, váhání aj.
Konečně jsou citoslovce zvukomalebná (onomatopoická), která napodobují různé zvuky, např. miaow [mi(ː)ˈaʊ], mew [mjuː] mňau, cock-a-doodle-doo [ˌkɒkəˌduːdəlˈduː] kikiriki, bang bum, bác, splash zbluňk, crash prásk, tick-tock tiktak aj. Na rozdí od češtiny, kde tato citoslovce mohou mít funkci větného členu, nejčastěji přísudku, v angličtině přecházjeí v příslušný slovní druh a přejímají všechny jeho formální rysy, srov. Žába žbluňk do rybníka. The frog splashed into the pond.

Poznámka: Grafická forma citoslovných zvuků se někdy od mluvené formy značně liší, neboť neobvyklé zvuky se nedají grafémy příslušného jazyka znázornit. Např. mlaskavý zvuk vyjadřující netrpělivost, odpor, pokárání aj. se konvenčně zapisuje jako tut, popř. zdvojeně tut-tut. Sekundárně vlivem grafiky pak vznikla vyslovovaná forma [tʌtˈtʌt], od níž je odvozeno sloveso se stejným významem: he tut-tutted the idea. Odbyl ten nápad pohrdavým zamlaskáním.