Anglická tázací věta se liší od ostatních intenčních větných typů slovosledem, intonací a specifickými lexikálními prostředky, přičemž invertovaný slovosled je v prostém prézentu a préteritu lexikálních sloves spojen s formálně odlišnou interogativní konjugací (s pomocí do, viz. 8.33). Uplatnění jednotlivých rysů závisí na typu otázky. Čeština se liší tím, že stejně jako v jiných větných typech ani v otázce slovosled nemá distinktivní gramatickou funkci, a nadto je konjugace všech sloves v oznamovací a tázací větě stejná. Specifickým rysem české otázky je využití různých částic. Shoda mezi oběma jazyky je v užívání modů (indikativu a kondicionálu) a v základních rysech intonačních.
Stupeň odlišnosti mezi oznamovací a tázací větou je u různých typů otázek různý. Nejvíce se liší otázky zjišťovací, které mají inverzi (s příslušnými průvodními rysy) a nejčastěji stoupavou intonaci, např. Are they satisfied? Jsou spokojení? Did he pay in cash? Zaplatil hotově? Otázky doplňovací se liší inverzí (s příslušnými průvodními rysy) a tázacím slovem, avšak intonaci mají stejnou (klesavou) jako věty oznamovací, např. Where did you see it? Kde jste to viděl? Ozvěnové otázky mají stejnou syntaktickou strukturu jako věty oznamovací a liší se jen stoupavou intonací: You didn't get an invitation? Vy jste nedostal pozvánku?
Pokud jde o funkci tázacích vět, jak v angličtině, tak v češtině tázací věta primárně vyjadřuje nedostatek informace v určitém směru zároveň s apelem na posluchače, aby tuto chybějící informaci doplnil. Explicitně ji lze parafrázovat „ptám se / chci vědět, zdali / kdo / co / kdy / kde / jak / proč / atd. ...“. V tom, že se obrací na posluchače, se podobá větě rozkazovací. Rozkazovací větou mluvčí nejčastěji žádá posluchače, aby něco vykonal (tj. o nějakou formu mimojazykového chování nebo činnosti), tázací větou ho žádá, aby doplnil chybějící informaci (tj. o reakci jazykovou).
Tázací věty se obvykle dělí na tři základní typy: otázky zjišťovací, doplňovací a rozlučovací.
Poznámka: „Tázací věta“ je termín gramatický, týkající se syntaktické formy větného typu. „Otázka“ je termín sémantický, vyjadřující funkci tohoto větného typu. Většinou jsou tyto dva termíny zaměnitelné, neboť tázací věta primárně vyjadřuje otázku, avšak jejich rozlišení je užitečné v případech, kdy má tázací věta jinou, neinterogativní funkci.
Texty na těchto stránkách jsou chráněny autorským právem. Mohou být použity pouze pro soukromé, vědecké a výzkumné účely a nelze je bez předchozí smlouvy používat ke komerčním účelům. Při využívání textů musí být vždy uveden jejich zdroj (viz sekci: „jak citovat“). Vyjma standardních citací nelze bez svolení autorů texty dále kopírovat.
© 2012 Elektronická mluvnice současné angličtiny Libuše Dušková a kol. Administered by Ondřej Tichý. Webdesign: jopixel.cz