Zatímco funkce záporu je v anglčitině a češtině v podstatě stejná (s dílčím rozdílem se setkáváme v záporné zjišťovací otázce, viz 12.12.1 d, e), ve vyjadřování záporu jsou mezi oběma jazyky značné rozdíly. Liší se nejen repertoár záporných prostředků obou jazyků, nýbrž (a to hlavně) struktura záporné věty.
Proti jedné české záporce ne, která má jak funkci nezávislé věty (v odpovědi na zjišťovací otázku, srov. knižní nikoliv), tak funkci gramatického záporu ve větě (který se připojuje nejčastěji ke slovesu, s nímž tvoří jedno slovo), jsou v angličtině záporky dvě, no a not. No má funkci větnou v odpovědi na zjišťovací otázku (v protikladu k yes ano), např. Have you been waiting long? – No, I've only just arrived. Čekáte dlouho? – Ne, právě jsem přišel. Ve funkci determinátoru odpovídá českému žádný. Záporkou not se zezáporňuje sloveso nebo jiný větný člen, např. I dare not ask. Netroufám si zeptat se. Will you be using the typewrite? – Not at the moment. Budete potřebovat psací stroj? – Teď zrovna ne.
Soubor záporných kvantifikátorů nobody, no one (nikdo), nothing (nic), never (nikdy), nowhere (nikde, nikam) je v angličtině bohatší o neither (ani jeden ze dvou) a none, jež je substantivní formou k no žádný.
Hlavní rozdíl mezi angličtinou a češtinou je však ve struktuře záporné věty. Zatímco v češtině se při celkovém popření větného obsahu uplatňuje záporová shoda, tj. zápor se obligatorně vyjadřuje nejen u slovesa, ale i u výrazů obecné platnosti, v angličtině se zápor vyjadřuje pouze jednou. Je-li ve větě záporný výraz obecné platnosti, musí mít sloveso formu kladnou, srov. I have never thought about it. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel (doslova Nikdy jsem o tom přemýšlel). Nobody objected. Nikdo neměl námity (doslova Nikdo namítal). Je-li zápor u slovesa, musí mít výraz obecné platnosti formu s any (viz 4.72.21).
Nadto záporná částice not nemůže stát u lexikálního slovesa (kromě be a have). Připojuje se pouze k slovesům pomocným a modálním, s nimiž v běžně mluveném jazyce většinou vytváří jedno slovo, a to v redukované formě n't (shan't, won't, haven't, isn't, can't, needn't, shouldn't, wouldn't atd., viz 8.42), např. That won't help. To nepomůže. The drawer wasn't locked. Zásuvka nebyla zamčena. V prostém prézentu a préteritu lexikálních sloves se zápor tvoří pomocí do, které stejně jako ostatní pomocná slovesa většinou vytváří s not (v redukované formě n't) jedno slovo: don't, doesn't, didn't. Schéma záporné konjugace je tedy u všech sloves kromě lexikálního be a have stejné: určitý tvar slovesný – not – neurčitý tvar slovesný, srov. We shan't wait dinner for her. Nebudeme na ni čekat s obědem. – We didn't wait dinner for her. Nečekali jsme na ni s obědem. It needn't worry her. To jí nemusí dělat starosti. – It doesn't worry her. To jí nedělá starosti. (Zápor lexikálních sloves be a have viz 8.31.2 a 8.32.2).
V případech, kdy pomocné sloveso může mít redukovaný tvar, jsou v běžně mluveném jazyce možné dvě formy záporu, s redukovaným slovesem + not nebo neredukovaným slovesem, k němuž se připojuje n't: He's not acting wisely / He isn't acting wisely. Nejedná moudře. We've not been here long / We haven't been here long. Nejsme tady dlouho. (O rozdílech mezi těmito tvary viz 8.43).
Zápor u slovesa, ať v redukované formě n't či neredukované not, je nepřízvučný. Může však být emfaticky vytčen jako jediná rematická složka věty (viz 14.36), a pak má kontrastní přízvuk: You have neglected your duty. – I have NOT neglected my duty. Zanedbal jste svou povinnost. – NEzanedbal jsem svou povinnost. Kontrastní přízvuk může v tomto případě stát i na záporném určitém slovese: I HAVEN'T neglected my duty.
Zezáporňuje-li not jiný větný člen než přísudek, má přízvuk a stojí před příslušným slovem, např. When will you be back? – Not before midnight, I'm afraid. Kdy se vrátíš? – Obávám se, že ne před půlnocí.
Pravidelné postavení v prepozici má not též před neurčitými tvary slovesnými (infinitivem, gerundiem a participiem) a před větou s that (v samostatném užití), např. I tried not to look disappointed. Snažila jsem se nevypadat zklamaně. He walked straight ahead, not looking round. Šel přímo kupředu, nerozhlížeje se. I never took part in theatricals. Not that I ever wished to. Nikdy jsem nehrála ochotnické divadlo. Ne že bych si to byla někdy přála.
Stojí-li v infinitivní vazbě zápor u určitého slovesa, patří do nadřazené predikace, nikoliv k infinitivu, srov. He didn't tell me to wait. Neřekl mi, abych počkal. – He told me not to wait. Řekl mi, abych nečekal.
Přízvučné not je též proformou záporné obsahové věty po slovesech think, suppose, believe, expect, fear, fancy, trust, hope, seem, appear, be afraid (viz 13.31.33), např. Will the office be still open? – I'm afraid not. (= I'm afraid that it will not be open.) Bude kancelář ještě otevřená? – Obávám se, že ne.
Poznámka: Ve vazbě what not not pozbylo záporného významu. Vazba znamená “other things of the same kind”: There were sandwiches, cakes, tea, fruit and what not. Měli jsme chlebíčky, koláče, čaj, ovoce a kdoví co všechno.
Zápor může být též složkou lexikálního významu. Tak je tomu u záporných afixů, např. uncomfortable nepohodlný, unemployed nezaměstnaný, unpretentious skromný, injustice nespravedlnost, improbable nepravděpodobný, illegal nezákonný, immature nezralý, irresolute nerozhodný, hopeless beznadějný, fruitless neplodný, dishonest nepoctivý, untie rozvázat, disagree(ment) nesouhlasit (nesouhlas, neshoda). Na rozdíl od gramatického záporu, který ovlivňuje význam a formu celé věty nebo některé její části, záporné prefixy a sufixy jsou pouze součástí sémantické struktury příslušného slova. Lexikální charakter záporných afixů je zřejmý z toho, že některá slovesa se zápornými afixy mají synonyma bez záporných formantů, např. unpretentious = modest, irresolute = hesitant, unfeeling = hard-hearted, fruitless = futile aj.Poznámka: Věta s gramatickým záporem má někdy skoro stejný význam jako věta se záporem inkorporovaným do lexikální jednotky, např. This name is not common. Toto jméno není obvyklé. – This name is uncommon. Toto jméno je neobvyklé. Jakmile však přistoupí intenzifikace, význam se odliší. This name is not very common. Toto jméno není příliš obvyklé. – This name is very uncommon. Toto jméno je velmi neobvyklé. Obecně mívá slovo se záporným afixem více či méně užší, specifičtější význam než záporná predikace s příslušným slovem kladným, srov. It is not normal. To není normální. – It is abnormal. To je abnormální.