12.2 Základní větné typy podle syntaktické stavby věty

Syntaktická stavba větného typu závisí na vlastnostech určitého slovesa, jehož valence určuje počet a druh nutných doplnění (konstitutivních větných členů). V angličtině je kromě přísudku nutným větným členem vždy též podmět, neboť na rozdíl od češtiny angličtina nemá jednočlenné věty slovesné. (Viz 12.3.)

Poznámka: Rozkazovací věta vyjádřená imperativem 2. osoby je dvojčlenná věta s nevyjádřeným podmětem, který je jednoznačně určen slovesným tvarem a syntaktickou stavbou věty; explicitně je vyjádřen u sloves reflexivních a v tázacích dovětcích (viz 12.13 a 8.83.2).

Kromě podmětu (S) a přísudku (V) je obligatorní složkou větného typu vždy jmenná část přísudku (NomPred) po slovese sponovém (Vkop). Z ostatních větných členů může být konstitutivní složkou větného typu předmět (O), příslovečné určení (Adv) a doplněk předmětu (Co). Přívlastek, přístavek a doplněk podmětu charakter větného typu neovlivňují, neboť jsou vždy členy fakultativními (pouze rozvíjejí základní větné členy).
Podobně se větný typ nemění, je-li některý konstitutivní člen několikanásobný (rozšířený koordinačním spojením).
Větné členy mohou být vyjádřeny různými prostředky, takže týž větný typ se může ve své realizaci značně lišit. Např. what you say is news to me (co říkáš, je pro mne novinkou) je stejně tak větný typ S-Vkop-NomPred (s podmětem realizovaným větou vedlejší) jako this is news to me (to je pro mne novinka). Podobně he got where he is by hard work (dostal se tam, kde je, usilovnou prací) je větný typ S-V-Adv jako he got home late (dostal se domů pozdě) (s obligatorním lokálním určením a fakultativním určením prostředku, resp. času).
Vedle prostředků realizace větných členů je též třeba přihlížet k větné sémantice, neboť týž syntaktický typ může vyjadřovat různé větné významy a naopak týž význam může být vyjádřen různou syntaktickou strukturou.
Jak bylo ukázáno v 8.6, anglické sloveso je z hlediska příslušnosti k určité syntakticko-sémantické třídě do značné míry neutrální. Téhož slovesa se často užívá intranzitivně a tranzitivně (viz 8.62.2) a některých sloves lze nadto užít i jako spony, např. he turned otočil se (S-V), he turned a page obrátil stránku (S-V-O), he turned pale zbledl (S-Vkop-NomPred); how did you get here? jak ses sem dostal? (S-V-Adv), where did you get it? kde jste to dostal? (S-V-O), can you get me a ticket? můžete mi obstarat lístek? (S-V-Oi -Od), get me out of here dostaň mě odtud (S-V-O-Adv), it is getting late připozdívá se (S-Vkop-NomPred), I got my shoes wet rozmáchal jsem si boty (S-V-O-Co).