Infinitiv má dvě formy, formu holého slovesného základu (viz 8.1): be být, speak mluvit apod. a formu s částicí to: to be být, to speak mluvit apod. Forma s to je základní tvar, pokud má infinitiv funkci samostatného větného členu. Forma bez to se vyskytuje jako součást složených tvarů slovesných (viz 8.82.1) a po některých slovesech (modálních, viz 8.41), smyslového vnímání, viz 15.13.23, had better/rather, viz 8.32.2, let, make, bid, help, have known, viz 15.13.23). Mluvená podoba infinitivní částice to má různou formu podle tempa řeči, počáteční hlásky následujícího infinitivu a podle pozice (stojí-li před infinitivem nebo je-li infinitiv vynechán): plný tvar [tuː] při důrazu, též v koncové pozici, redukovaný tvar [tu] před infinitivem začínajícím vokalicky nebo labiální souhláskou a [tə] před ostatními souhláskami. Redukované tvary se vyskytují i při elipse infinitivu.
Poznámka: To zpravidla předchází bezprostředně před infinitivem. Někdy je však od infinitivu odděleno adverbiálním výrazem a pak se mluví o rozděleném infinitivu (split infinitive). O rozdělený infinitiv jde pouze tehdy, stojí-li adverbium mezi to a první složkou infinitivního tvaru, např. to carefully inspect pečlivě prohlížet. Konstrukce s to před příčestím, např. to be carefully inspected, to have carefully inspected, rozdělený infinitiv nepředstavuje. Rozdělený infinitiv se zejména dříve považoval za nesprávný a mnozí mluvčí se mu dosud vyhýbají, alespoň v písemném projevu. V postavení adverbia mezi to a infinitivem se však projevuje volnost adverbiální pozice, která se liší podle aktuálního členění nebo podle příslušnosti k větnému členu, stejně jako je tomu ve větě se slovesem určitým. Srovnej He appeared to entirely ignore my presence. Zdálo se, že zcela ignoruje mou přítomnost. / It appeared that he entirely ignored my presence. – He appeared to ignore my presence entirely. Zdálo se, že mou přítomnost ignoruje úplně. / It appeared that he ignored my presence entirely. Stojí-li adverbium před to a je-li sémanticky kompatibilní též s předcházejícím slovesem, není zřejmé, k čemu patří, srov. he decided secretly to investigate the matter (1) rozhodl se tajně, že tu záležitost prozkoumá, (2) rozhodl, se, že tu záležitost tajně prozkoumá, kdežto v postavení za to adverbium jednoznačně modifikuje infinitiv: he decided to secretly investigate the matter rozhodl se, že tu záležitost tajně prozkoumá.
Temporální tvary infinituv zahrnují tvary přítomné a minulé, a to jak prosté, tak průběhové. Prostý minulý infinitiv se skládá z pomocného slovesa have a minulého příčestí lexikálního slovesa. Průběhové tvary se skládají z příslušného infinitivu pomocného slovesa be a přítomného příčestí. Pasivní infinitiv se tvoří pomocí přítomného nebo minulého infinitivu pomocného slovesa be a minulého příčestí lexikálního slovesa. Průběhové pasivum se nevyskytuje.
infinitiv | přítomný | minulý |
prostý činný | to carry | to have carried |
nést | ||
to write | to have written | |
psát | ||
průběhový činný | to be carrying | to have been carrying |
nést | ||
to be writing | to have been writing | |
psát | ||
trpný | to be carried | to have been carried |
být nesen | ||
to be written | to have been written | |
být (na)psán |
Záporný infinitiv se tvoří pomocí not, které se klade před první složku infinitivního tvaru: not to carry, not to be written, not to have written.
Přítomný infinitiv vyjadřuje současnost s dějem slovesa určitého, ať jde o děj přítomný, minulý nebo budoucí, srov. I am sorry to trouble you promiňte (lituji), že vás obtěžuji (současnost s dějem přítomným), he seemed to realize the difficulty zdálo se, že si tu obtíž uvědomuje (současnost s dějem minulým), I shall be glad to be back budu rád, až budu zpátky (současnost s dějem budoucím).
Přítomný infinitiv může též vyjadřovat děj následný. Následnost infinitivního děje většinou vyplývá z významu určitého slovesa, např. he expects/expected to be promoted očekává/očekával, že bude povýšen (následnost k ději přítomnému/minulému), they will want to start at once budou chtít začít ihned (následnost k ději budoucímu).
Minulý infinitiv vyjadřuje předčasnost před dějem slovesa učitého, srov. he is/was likely to have left je/bylo pravděpodobné, že už odjel (předčasnost před dějem přítomným/minulým), (she may be sorry now, but in the long run) she will be glad to have done it (možná, že teď lituje, ale nakonec) bude ráda, že to udělala (předčasnost před dějem budoucím).
Průběhový infinitiv vyjadřuje vedle relačního vztahu současnosti děj v jeho aktuálním průběhu, srov. she seems to be enjoying herself zdá se, že se (v této chvíli) dobře baví (proti she seems to enjoy excellent health zdá se, že se těší (trvale) výbornému zdraví). Užívání průběhového infinitivu perfekta je obdobné užívání průběhového perfekta (viz 8.82.22c), srov. he appeared to have been continually borrowing money ukázalo se, že si neustále vypůjčoval peníze (proti he appeared to have borrowed some money ukázalo se, že si vypůjčil nějaké peníze). Někdy rozdíl mezi přítomným a průběhovým infinitivem spočívá v označení různého časového vztahu: prostý infinitiv označuje následnost, průběhový současnost, srov. he is sure to wait for us určitě na nás počká – he is sure to be waiting for us určitě na nás čeká.
Aktivní infinitiv má, jako aktivní tvary vůbec, širší použití než infinitiv pasivní, jehož funkci v některých případech přejímá, např. the house is to let dům je k pronajmutí, nobody is to blame není to ničí vina, he is not a man to trifle with není radno s ním žertovat.
Poznámka: Toto užití infinitivu je omezeno na některá spojení, jinak je třeba užít infinitivu pasivního, srov. the house is to be pulled down (nikoliv *the house is to pull down) (ten) dům se má bourat (je k demolici).