8.41 Formální a sémantické vymezení modálních sloves

Modální slovesa tvoří uzavřenou třídu o devíti členech (poslední – used to k ní patří jen okrajově): can, may, must, shall, will, ought, need, dare a used to. Některé formální rysy mají společné se slovesy pomocnými:

(a) Zápor se tvoří prostým připojením záporné částice v samostatné formě not nebo nesamostatné, redukované formě n't, tvořící se slovesem jeden celek. Pravopisnou výjimku v záporu tvoří can, které se píše i s nestaženým not dohromady: cannot stejně jako can't [kɑːnt], could not, couldn't [kʊdnt], may not, mayn't [meɪnt], might not, mightn't [maɪtnt], must not, mustn't [mʌsnt], shall not, shan't [ʃɑːnt], should not, shouldn't [ʃʊdnt], will not, won't [wəʊnt], would not, wouldn't [wʊdnt], ought not, oughtn't [ɔːtnt], need not, needn't [niːdnt], used not to, usedn't [juːsnt].

Poznámka:

Tvar mayn't je řídký a vyskytuje se jen v britské angličtině. Také shan't se vyskytuje hlavně v britské angličtině (v americké angličtině je vzácný).



(b) Interogativní konjugaci tvoří pouhou inverzí (bez perifráze pomocí do), např. Can you deny it? Můžete to popřít? May I ask a question? Mohu se na něco zeptat? Must you shout at me? Musíš na mne křičet? Shan't I be in the way? Nebudu překážet?

(c) Zastupují celou predikaci ve stejných případech jako pomocná slovesa, např. Need the bill be paid at once? – No, it needn't. Je třeba účet zaplatit hned? – Ne, není. His arguments cannot convince anyone, can they? Jeho argumenty nikoho nemohou přesvědčit, že ne? I wouldn't recommend it. – Wouldn't you? Nedoporučoval bych to. – Skutečně? The furniture should be polished. – So should the floor. Nábytek by se měl vyleštit. – Podlaha také.

(d) Podobně jako po perifrastickém do tvořícím otázku a zápor také po modálních slovesech následuje infinitiv bez to (výjimkou je ought to a used to; po dare a need užívání to kolísá), např. There may be some delay. Může dojít k nějakému zdržení. The window won't open. Okno nejde otevřít. Ale: It oughtn't to be difficult. Nemělo by to být obtížné. He used to play in the national team. Hrával v národním mužstvu.

Poznámka:

Infinitiv bez to se užívá i po některých slovesech plnovýznamových, např. let nechat, dovolit, make přimět, bid (arch.) poručit, po slovesech smyslového vnímání see vidět, watch, observe pozorovat, hear slyšet aj. ( viz 15.13.23).



Vedle těchto rysů mají modální slovesa některé vlastnosti pro ně specifické, na jejichž základě vytvářejí zvláštní slovesnou třídu.

(a) V 3. os. singuláru nemají koncovku -s: he/she/it can, may, must, shall, will, dare not, need not come. Mají tedy stejný tvar pro všechny osoby a obě čísla.

Poznámka:

3. os. singuláru bez koncovky je původu historického. Modální slovesa byla původně préteritoprézencia, tj. slovesa, která měla pouze preteritální tvary, jichž se však užívalo jako prézentních.



(b) Mají pouze určité tvary, a to většinou dva, prézentní a preteritální: can/could, may/might, shall/should, will/would, dare/dared (durst); must má pouze tvar prézentní, avšak užívá se též jako minulý tvar v nepřímé řeči; ought to a used to jsou pouze tvary preteritální. Kromě dared a used to však minulé tvary, pokud se pojí s přítomným infinitivem, většinou neodkazují na minulost, nýbrž na přítomnost, popř. na budoucnost (nejsou to indikativy, nýbrž kondicionály), srov. Can you do it now? Můžete to udělat nyní? Could you do it now? Mohl byste to udělat teď? Shall I ask him? Mám se ho zeptat? Should I ask him? Měl bych se ho zeptat? Should a ought (s přítomným infinitivem) odkazují vždy jen na přítomnost (popř. na budoucnost) a také might má zpravidla funkci kondicionálu (jako indikativ préterita se vyskytuje pouze v nepřímé řeči). Pouze could a would představují v některých významech minulý tvar indikativní (viz 8.44.12, 8.44.72).

Infinitiv a ostatní chybějící tvary se vyjadřují supletivně: canbe able to moci, být schopen, maybe allowed to smět, mít dovoleno, musthave to muset, be obliged/forced/compelled to aj. být nucen. Kromě have jsou supletivní tvary omezeny na modalitu dispoziční (viz 8.44).

Modální slovesa netvoří imperativ, neboť základní funkce imperativu, vyjadřování rozkazu nebo žádosti, je v podstatě totožná s modalitou nutnostní nebo záhodnostní a neslučitelná s modalitou možnostní a volitivní.

Z neexistence jmenných tvarů a sémantiky modálních sloves vyplývá, že netvoří pasivum. Pasivní forma aktivních predikací obsahujících modální sloveso je ovšem možná, avšak projevuje se pouze na infinitivu lexikálního slovesa, srov. One cannot wonder at it. Nemůžeme se tomu divit. – It cannot be wondered at. Nelze se tomu divit. You shouldn't exceed the speed limit. Neměl byste překračovat omezení rychlosti. – The speed limit shouldn't be exceeded. Omezení rychlosti by se nemělo překračovat.

Poznámka:

Pasivní věta s modálním slovesem je synonymní s příslušnou větou aktivní pouze tehdy, není-li původcem modality podmět. V případě dispoziční modality, jejímž původcem je podmět, se při pasivizaci mění spolu s podmětem i její původce, a tedy celkový obsah věty, srov. The smaller boy dare not challenge the bigger one. Menší chlapec si netroufá vyzvat většího. – The bigger boy dare not be challenged by the smaller one. Větší chlapec si netroufá být vyzván menším. V aktivní větě si netroufá menší chlapec, v pasivní větší. Není-li v pasivu podmět nebo obsah věty slučitelný s příslušnou dispoziční modalitou, věta buď vůbec není možná, např. John dare not spend the money. Jan se ty peníze neodvažuje utratit. *The money dare not be spent by John. *Ty peníze se neodvažují být utraceny Janem. Nebo vyjadřuje-li sloveso též modalitu jistotní, mění se druh modality: John can imitate Charles. Jan umí napodobit Karla (modalita dispoziční) nebo Jan může napodobit Karla (modalita jistotní: možnost). Avšak Charles can be imitated by John (Karel může (*umí) být napodoben Janem) je pouze modalita možnostní.

 

Poznámka:

Se stejnou formou pasivizace jako u modálních sloves, tj. s pasivizací následujícího infinitivu, se setkáváme i u některých sloves lexikálních: come to stát se, fail to selhat, tent to mít sklon, happen náhodou (něco udělat, se stát), appear, seem zdát se, prove, turn out ukázat se aj. Některá z těchto sloves jsou sémanticky blízká slovesům modálním (appear, seem zmírňují faktivnost tvrzení, tend vyjadřuje dispozici k ději, fail děj neguje), lze je tedy považovat za lexikální slovesa modální. Např. Everybody seems to respect him. Zdá se, že si ho všichni váží. He seems to be respected by everyone. Zdá se, že je všemi vážen.



(c) Sémanticky se modální slovesa liší jak od sloves pomocných, tak od sloves lexikálních. Na rozdíl od pomocných sloves, která nemají vlastní význam, nýbrž spolu s ostatními složkami slovesného tvaru tvoří jeden formální a významový celek, modální slovesa mají význam, avšak oproti lexikálním slovesům nikoliv samostatný, tj. nemohou tvořit predikaci sama o sobě bez lexikálního slovesa. Význam modálních sloves spočívá v modifikaci lexikálního významu predikace z hlediska dispozic konatele (nositele) děje k realizaci děje nebo z hlediska stupně faktivnosti děje.