16.21.63 Polopřímá řeč

Polopřímá řeč je přechodný útvar mezi řečí přímou a nepřímou. Jako v přímé řeči jde o útvar nadvětný, překračující rámec jedné věty. Umožňuje reprodukovat i delší projevy, a to nejen pronesené, nýbrž i myšlené. Je oblíbeným prostředkem novodobé prózy.
S nepřímou řečí ji spojuje posunutí mluvnické osoby a času, jakož i eliminace vokativu a prostředků kontaktových. Naproti tomu ostatních apelových a emocionálních prostředků běžně používá, např. The boy's cheeks flamed and his eyes blazed. He roared out a confused sequence of orders. Nanny was to leave him alone. Must he remind her that he was no longer in her care? Did she realize his age? Why did she continue to treat him as a child? Gosh, he was no longer a kid, was he? Chlapcovy tváře planuly a oči hořely. Vykřikoval zmatenou řadu rozkazů. Ať ho chůva nechá na pokoji. Musí jí připomínat, že už není v její péči? Uvědomuje si jeho věk? Proč s ním pořád zachází jako s dítětem? Kruci, on už přece není žádné děcko.