Na rozdíl od jednočlenné věty slovesné, jíž se větná platnost přisuzuje obecně, názory na jednočlenné útvary jmenné (tj. útvary bez určitého slovesa) se značně liší. V anglické mluvnici, v níž jednočlenná věta slovesná neexistuje, se za větu většinou považuje pouze struktura obsahující podmět a přísudek, kdežto útvary bez určitého slovesa se řadí mezi elipsy, zvolání, formule (block language, formulaic expressions) apod. Někdy se však přece rozlišuje major sentence, obsahující podmět a přísudek, a minor sentence, zahrnující útvary bez určitého slovesa. Důvodem, pro který se neslovesným útvarům připisuje větná platnost, je jednak jejich predikativní funkce (vyjadřují zpravidla přísudek, byť jmenný, k nevyjádřenému podmětu, který je zřejmý ze situace nebo z kontextu), jednak skutečnost, že na rozdíl od elipsy je nelze jednoznačně doplnit na úplné věty. Hranice mezi neslovesnou větou a elipsou je ovšem plynulá a v názorech na to, zda jednotlivé jevy představují elipsu nebo neslovesnou větu, není shody.
Jednočlenné věty neslovesné jsou méně explicitní než věty dvojčlenné. Jsou úzce vázány na kontext nebo situaci, např. nápis No Waiting má jiný význam na dopravní značce „zákaz stání“ a v provozovně služeb „obsluha bez čekání“.
Také vnitřní syntaktické vztahy mezi členy neslovesné věty jsou méně explicitní než ve větě dvojčlenné. Předložková vazba v novinovém titulku Summit Talks in Moscow může mít platnost atributivní „Moskevské rozhovory na nejvyšší úrovni“ nebo predikativní (pak jde o neslovesnou větu dvojčlennou, viz 12.5) „Rozhovory na nejvyšší úrovni (se budou konat) v Moskvě“.
Jednočlenná věta neslovesná má často afektivní ráz, srov. Poor fellow! Chudák! Abominable! Hrozné! apod. Je charakteristická především pro jazyk hovorový, dialogický. V jazyce psaném se vyskytují jen některé typy, a to většinou jen v některých formách jednotlivých funkčních stylů.
Pokud nemá neslovesný útvar predikativní funkci, je jeho řazení k neslovesným větám sporné. S tímto případem se setkáváme u citoslovcí, kontaktových vokativů a u typu pojmenovávacího.
Citoslovce mají predikativní funkci jen tehdy, jsou-li ekvivalenty imperativu, např. Hush [ʃ:]! Pst! Nicméně splňují druhé kritérium kladené na neslovesnou větu: nelze je doplnit na větu dvojčlennou, srov. Oh dear! Pro pána! Alas! Běda! Good heavens! Dobré nebe! apod.
Poznámka: Možnost doplnění věty do úplného tvaru, která je příznačná pro elipsu, je ovšem nutno přísně odlišovat od možnosti slovesné parafráze: Hush! = Be silent! Pst! = Buď zticha!
Kontaktový vokativ, který slouží k navázání kontaktu, např.
Mr. Brown! Pane Browne!,
Doctor Pane doktore,
Ladies and gentlemen Dámy a pánové, také nemá predikativní funkci, avšak stejně jako citoslovce je úplnou nezávislou promluvou, která, pokud je neřadíme k větám, je alespoň větným ekvivalentem. Nemá-li vokativ funkci kontaktovou, nýbrž kvalifikující, má platnost predikace, neboť je ekvivalentní dvojčlenné větě, srov.
You fool! (Ty) blázne!
Coward! Zbabělče! (=
you are a fool, a coward).
U typu pojmenovávacího jak v jazyce mluveném, např.
Mother! Maminka!
Snow! Sníh!, tak v jazyce psaném, srov. nápisy jako
Entrance /
Exist Vchod / Východ,
Left Luggage Office Úschovna zavazadel,
National Gallery Národní galerie apod., vyvstává otázka, jde-li o pouhé pojmenování nebo vyjadřuje-li příslušný výraz predikaci. V sepětí se situačním kontextem lze tato pojmenování považovat za minimální formu predikace (i když se toto pojetí nepřijímá obecně).
Má-li být neslovesný útvar klasifikován jako neslovesná věta, musí být formálně a obsahově úplný a použitelný samostatně. Tím se liší od větných fragmentů a elipsy.
Větné fragmenty (aposiopese) jsou věty z nějakých důvodů přerušené a nedokončené, což se projevuje mezi jiným v jejich neúplné intonační křivce. Pokud mluvčí sám větu nedokončí, nelze chybějící část doplnit, např.
We're in for... Čeká nás...
For the present I... Já prozatím...
Kontextová elipsa se také vyznačuje formální a obsahovou neúplností, avšak lze ji z kontextu jednoznačně rozvést do úplného tvaru (má rovněž úplnou intonační křivku), např. výrazy
More in fact (Vlastně více),
Near the university (Blízko univerzity) mají význam jen v souvislosti se svým kontextem:
I got as much as I wanted. (I got) more in fact. Dostal jsem, kolik jsem chtěl. (Dostal jsem) vlastně více.
Where does she live? (She lives) near the university. Kde bydlí? (Bydlí) blízko univerzity.
Také útvary s gramatickou elipsou lze jednoznačně rozvést do úplné věty. Tento typ elipsy je na nadvětném kontextu nezávislý, vynechané části lze jednoznačně doplnit ze struktury útvaru samotného, např.
Leaving? Už odcházíte?
(Are you leaving?) Tired? (Jste) unavena?
(Are you tired?) Sorry Promiňte
(I am sorry),
Cigarette? Cigaretu?
(Do you want a cigarette?),
Your name? Vaše jméno?
(What is your name?) apod. Tento typ elipsy je v hovorové angličtině velmi rozšířen.
Naproti tomu jednočlenná neslovesná věta je formálně a obsahově úplná, a pokud ji chceme rozvést do věty dvojčlenné, lze to provést několika způsoby, přičemž mezi nesloveným vyjádřením a dvoučlennou větou není úplná ekvivalence (jak je tomu u elipsy), neboť oproti neslovesnému vyjádření dvojčlenná věta specifikuje syntaktické vztahy a zavádí přídavné sémantické rysy, srov.
Congratulations! v češtině dvojčlenná slovesná věta „Blahopřeji“ –
Accept my congratulations Přijměte mé blahopřání,
Let me /
May I offer my congratulations Dovolte, abych vám pogratuloval,
I should like to express my congratulations Rád bych vám vyjádřil své blahopřání aj.
Nonsense! Nesmysl! –
You are talking nonsense Mluvíš nesmysly,
That is nonsense To je nesmysl,
What you say is nonsense To, co říkáš, je nesmysl apod.
Případy, kdy neslovesná věta připouští v podstatě jen jedno dvojčlenné slovesné vyjádření, jako např.
Beautiful scenery! Krásná krajina!
This is beautiful scenery. To je krásná krajina.
Tickets, please. Jízdenky, prosím.
Show me your tickets, please. (Ukažte mi jízdenky, prosím) představují přechodnou oblast mezi neslovesnou větou a elipsou. Klasifikace těchto případů se může také lišit v různých jazycích. Tak v češtině se většinou přisuzuje větná platnost nominativu, avšak nikoliv nepřímým pádům, kdežto v angličtině, kde rozdíl mezi nominativem a nepřímými pády není vyznačen formálními prostředky, lze uplatnit pouze hledisko syntaktické, které může vést k odlišnému pojetí.
V zásadě však situace, pokud jde o jednočlennou větu neslovesnou, je v angličtině a češtině podobná. V obou jazycích je hlavní, převažující typ slovesná věta dvojčlenná, kdežto jednočlenná věta neslovesná představuje vedlejší, méně frekventovaný větný typ charakteristický především pro běžně mluvený jazyk a některé formy jazyka psaného. V jednotlivých podtypech jsou ovšem rozdíly.