Příslovečné určení se nejčastěji vyjadřuje adverbiem, např. put it here dejte to sem, are you free now? máš teď čas?, he waited patiently čekal trpělivě, he entirely disregarded my warning zcela ignoroval moje varování.
Vztah mezi adverbiem a příslovečným určením je velmi těsný, neboť syntaktická funkce adverbia se omezuje v zásadě jen na příslovečné určení (atributivní funkce adverbia je výjimečná, viz 2.24). Možnost adverbiální proformy nebo substituce adverbiem tedy jednoznačně určuje syntaktickou funkci jakéhokoliv výrazového prostředku jakožto příslovečné určení, srov. the car is in the garage auto je v garáži, the car is there auto je tam (příslovečné určení místa) – the car is in good repair auto je v dobrém stavu, the car is *there auto je *tam (jmenná část přísudku); they treated him with respect – they treated him respectfully jednali s ním uctivě (příslovečné určení způsobu).
Příslovečné určení se dále vyjadřuje substantivem buď samotným, nebo s předložkou, např. she went home šla domů, they travelled first-class cestovali první třídou, he doesn't care a pin nedbá (o to) ani za mák, the river has risen two feet řeka stoupla o dvě stopy; she put the flowers in water dala květiny do vody, it was misty in the morning ráno bylo zamlženo, they listened with great interest poslouchali s velkým zájmem. Adverbiální určení vyjádřená samotným substantivem jsou dost řídká, avšak předložkové vazby s adverbiální funkcí jsou běžné skoro u všech typů příslovečných určení (viz 9.2, 9.3), srov. he propped the ladder against the wall opřel žebřík o zeď (určení místní), we can't give you a definite answer for the present prozatím vám nemůžeme dát určitou odpověď (určení temporální), he spoke in a whisper mluvil šeptem (určení způsobu), they went by train jeli vlakem (určení prostředku), he put the fire out with a fire-extinguisher uhasil oheň hasicím přístrojem (určení nástroje), the children jumped for joy děti skákaly radostí (určení příčiny), closed for stock-taking zavřeno za účelem inventury (určení účelu) atd.
Příslovečné určení rozvíjející syntaktickosémantickou strukturu slovesa někdy hraničí s předmětem. V zásadě jsou však tyto větné členy od sebe zřetelně odlišeny. Vztah mezi slovesem a předmětem je těsnější než mezi slovesem a příslovečným určením, což se projevuje mimo jiné tím, že předmět je častěji členem obligatorním, kdežto příslovečné určení je většinou fakultativní. Forma předmětu je určena slovesnou rekcí, čímž se liší od formy příslovečného určení, která je na slovesné rekci nezávislá. Na sémantické rovině předmět představuje účastníka slovesného děje, zatímco příslovečné určení vyjadřuje určení okolnostní. Tyto rozdíly se projevují v možnosti pasivizace slovesné vazby s předmětem a v odlišných tázacích proformách předmětu a příslovečného určení (viz 13.31), srov. he reported on the journey (a) podal zprávu (referoval) o cestě (předmět: the journey was reported on o cestě byla podána zpráva [o cestě bylo referováno]; What did he report on? O čem podal zprávu [referoval]?) (b) podal zprávu [referoval] na cestě (příslovečné určení: When did he report? Kdy podal zprávu? bez možnosti pasivizace, ale s možností obměny formy příslovečného určení, např. he reported during the journey podal zprávu během cesty, he reported when (he was) still on the journey podal zprávu, když byl ještě na cestě apod.).
V okrajových oblastech se však tyto větné členy stýkají. Syntakticky nevyhraněné případy se vyznačují některými rysy obou kategorií, takže se zčásti podobají předmětu, zčásti příslovečnému určení (viz 13.31.14–15). Tak v případě she wept a tear or two uronila jednu nebo dvě slzy (doslova plakala) máme přes formální podobnost s předmětem spíše co činit s příslovečným určením, neboť se neptáme *What did she weep?, nýbrž How much did she weep?, a není možnost pasivizace. Naproti tomu she shed a tear or two (uronila jednu nebo dvě slzy) je vazba s předmětem, srov. few tears were shed over his death nad jeho smrtí bylo uroněno málo slz. Avšak ani pasivizace není v angličtině naprosto spolehlivým kritériem předmětu, neboť se ojediněle vyskytuje i u intranzitivních sloves s příslovečným určením, srov. the house doesn't seem to be lived in zdá se, že v tom domě nikdo nebydlí, the bed hasn't been slept in v posteli nikdo nespal, a suitcase that can be sat upon may come in handy kufr, na kterém se dá sedět, se může hodit.
Příslovečné určení se dále vyjadřuje větou vedlejší (viz 16.23), např. stay where you are zůstaňte, kde jste (příslovečná věta místní), while there is life, there is hope dokud trvá život, je naděje (věta časová). Na rozdíl od češtiny lze po některých spojkách vynechat podmět a sponové sloveso, např. although in good health, he was pale and thin ačkoliv byl zdráv, byl bledý a hubený.
Příslovečné určení se též vyjadřuje vazbami neurčitých tvarů slovesných: infinitivem, např. they ran in little groups so as not to impede traffic běželi v malých skupinkách, aby nepřekáželi dopravě (infinitiv účelový, viz 15.16.1); participiem, např. he ran up the stairs, taking two at a time běžel nahoru po schodech (a bral je) po dvou, when first published the book excited little attention když byla kniha prvně uveřejněna, vzbudila malou pozornost (viz 15.32); gerundiem, např. they went bathing šli se koupat, he entered without knocking vstoupil bez zaklepání (viz 15.25).
České příslovečné určení někdy v angličtině odpovídá jiným větným členům, zejména přívlastku v případech, kdy proti české predikaci verbální je anglická predikace verbonominální (viz 13.23.12b, 13.23.22), např. she is a slow learner učí se pomalu, they made a hasty retreat spěšně ustoupili, she gave a shrill cry pronikavě vykřikla.