13.2 Přísudek (predikát)

Přísudek je základní větný člen, který má spolu s podmětem v angličtině větotvornou funkci. V češtině může přísudek vykonávat větotvornou funkci sám, bez podmětu (viz 12.3).
Přísudek se převážně vyjadřuje slovesem určitým, které má pouze tuto jedinou syntaktickou funkci (v jiné než přísudkové funkci se může vyskytnout jen v metajazyce, srov. ‘Does' is the 3rd person singular of ‘do'.
Does je 3. os. singuláru od do; does, do zde lze rozvést do apozičního spojení: the form does, the verb do). Přísudek však může být realizován i jinými prostředky než slovesem určitým, např. adverbiem nebo citoslovcem. Neslovesná realizace přísudku je především v jednočlenné a dvojčlenné větě neslovesné, srov. Charming! Rozkošné! (Viz 12.4.) Not bad, that trout. Ten pstruh není špatný. (Viz 12.5.)
Predikativní charakter si uchovávají i jmenné tvary slovesné, které sice realizují různé větné členy (viz 15.1–3), avšak i v těchto funkcích představují sekundární predikaci (kondenzovanou závislou větu).
Přísudek realizovaný určitým slovesem se vyznačuje shodou s podmětem v osobě a čísle. Závislost přísudku na podmětu však není jednostranná, nýbrž jde o vzájemný vztah (viz 13.12).