Doplněk je rozvíjející větný člen, který rozvíjí zároveň přísudek a podmět nebo předmět. Vztahem k podmětu nebo k předmětu se podobá přívlastku, kdežto vztahem k přísudku se blíží příslovečnému určení. Od těchto větných členů se však odlišuje svou dvouvztažností, tj. tím, že se vztahuje k dvěma větným členům zároveň.
Po formální stránce se doplněk podobá jmenné části přísudku, neboť stejně jako jmenná část přísudku je nejčastěji realizován adjektivem nebo substantivem a stojí zpravidla v postavení postverbálním.
Pojetí doplňku a jeho odlišení od jmenné části přísudku úzce souvisí s pojetím sponových sloves. V nejširším pojetí se doplněk a jmenná část přísudku nerozlišují, tj. za doplněk se považuje nejen postverbální jmenný člen po slovesech plnovýznamových, např. he was born blind narodil se slepý, he died a beggar zemřel jako žebrák, nýbrž i po slovesech sponových, např. he is strict but just je přísný, ale spravedlivý, it was a rather slipshod piece of work byla to dost nedbalá práce. V poněkud užším pojetí se za jmennou část přísudku považuje pouze nominální větný člen po be, např. the play was rather dull hra byla dost nudná, he is an excellent surgeon je to výborný chirurg. Po všech ostatních slovesech se nominální větný člen považuje za doplněk, tj. nejen po slovesech lexikálních, např. she returned disappointed vrátila se zklamána, we went (walked) barefoot chodili jsme bosi, ale i v případech jako it seems a good idea to se zdá být dobrý nápad, he remained a bachelor zůstal svobodný apod.
Směšováním typu she returned disappointed (vrátila se zklamána) a případů jako it seems simple (zdá se to jednoduché), the heat became almost unbearable (horko se stalo skoro nesnesitelným) se však opomíjí důležitý rozdíl v syntakticko-sémantické struktuře těchto konstrukcí. V prvním případě máme co činit s fakultativním větným členem po plnovýznamovém slovese, který lze vynechat, srov. she returned vrátila se. Naproti tomu v druhém případě je postverbální nominální člen obligatorní, neboť slovesa v těchto větách stejně jako be vyjadřují pouze atributivní vztah mezi příznakem a jeho nositelem a jako taková sama o sobě stát nemohou, srov. *it seems, *it became. Proto se vydělují jako zvláštní syntakticko-sémantická třída sloves sponových (viz 8.61, 13.23.21). Rozlišování jmenné části přísudku (obligatorního doplnění sponového slovesa) a doplňku (fakultativního členu po slovese plnovýznamovém) je tedy oprávněno jak z hlediska větné stavby, tak na rovině výstavby významové.
Poznámka: Plnovýznamová a sponová slovesa nejsou ovšem od sebe oddělena nepřekročitelnou hranicí. Některá slovesa patří do obou tříd (viz 13.23.21), takže adjektivum v těchto případech může představovat jak jmennou část přísudku, tak doplněk. O doplněk jde tehdy, má-li sloveso bez adjektiva stejný význam jako ve vazbě s adjektivem, např. the door banged shut dveře se zabouchly (srov. the door banged dveře bouchly), I can't work hungry nemohu pracovat hladový (srov. I can't work nemohu pracovat). Naproti tomu v případech jako the screw worked loose (šroub se uvolnil), he looked stern (vypadal přísně) máme co činit s jmennou částí přísudku, srov. the screw worked (smoothly) šroub fungoval (hladce), he looked sternly díval se přísně. Je-li významový rozdíl ve vazbě s adjektivem malý, je možné obojí pojetí. Tak firm po stand (he stood firm) je zcela obdobné užití adjektiv po sit, lie, srov. she lay quiet ležela klidně, he sat motionless seděl nehnutě. Lze je tedy považovat za doplněk, avšak posun k přenesenému významu „stál / zůstal pevný“ mluví pro pojetí sponové.