15.17 Infinitiv atributivní

Infinitiv se často vyskytuje ve funkci substantivního postmodifikátoru (přívlastku). V této funkci často alternuje s přívlastkovou větou vztažnou, např. There was no one to consult. Nebylo se s kým poradit. Srov. There was no one whom one might consult.
Atributivní infinitiv se vyskytuje v angličtině i v češtině, avšak v angličtině je hojnější a vytváří rozmanitější typy, z nichž některé nemají v češtině obdobu.

Poznámka 1: S lexikalizovaným atributivním infinitivem se setkáváme v případech jako in years to come v budoucích letech, he has nothing to do with it nemá s tím nic společného. Ojediněle se lexikalizovaný infinitiv vyskytuje i v prepozici, např. a never-to-be-forgotten (= an unforgettable) event nezapomenutelná událost.

Poznámka 2: Atributivní infinitiv u předmětu stojí ve stejné pozici jako infinitiv vytvářející sekundární predikaci, což může někdy vést k dvojznačnosti, srov. She wants someone to look after her. (1) Potřebuje někoho, kdo by se o ni staral (infinitiv atributivní); (2) Chce, aby se o ni někdo staral (sekundární predikace). Je-li předmět nadřazeného slovesa zároveň předmětem infinitivu, má infinitiv jednoznačně funkci atributivní. She wants someone to look after. Potřebuje někoho, o koho by se starala. Srov. též The boy shows a tendency to brag. Chlapec projevuje tendenci k vychloubání (infinitiv přívlastkový). – A number of facts show the tendency to be strong. Řada skutečností ukazuje, že je tato tendence silná (sekundární predikace). The incident shows the boy's tendency to brag to be strong indeed. Ta příhoda ukazuje, že chlapcův sklon k vychloubání (atribut) je opravdu silný (predikát).