13.21.1

Ve sponových větách je podmětové a přísudkové jméno zpravidla ve stejném čísle, např. Psychology is a probabilistic science. (Mackay 9) Psychologie je pravděpodobnostní věda. For most children, the most obvious models are their parents. (Mackay 180) Pro většinu dětí jsou nejsamozřejmějším vzorem jejich rodiče.
Liší-li se číslo podmětového a přísudkového jména, shoda přísudku je podle podmětu (na rozdíl od češtiny, kde shodu určuje i postverbální člen, srov. české ekvivalenty): his only success was his short stories jeho jediný úspěch byly jeho povídky – his short stories were his only success jeho povídky byly jeho jediný úspěch. By comparison with my fist job the conditions were an improvement. (Fraser 86) Ve srovnání s mým prvním zaměstnáním byly tyto podmínky zlepšením.
Je-li podmět vyjádřen obsahovou větou uvozenou pomocí what, vyskytují se oba tvary: what we need most is / are sufficient funds co potřebujeme nejvíce, jsou dostatečné fondy. V případech jako what is required is flats at a reasonable rent (to, čeho je třeba, jsou byty za přijatelné nájemné) je třeba užít stejného čísla u obou sloves. Singulár se obvykle považuje za správnější.
V případech jako two years is a long time to wait (čekat dva roky je dlouhá doba) nejde o shodu podle přísudkového jména, nýbrž o singulárové pojetí podmětu (viz 13.21.3c).