Předmět specifikuje druh činnosti vyjádřené slovesem vytčením jedné sféry, typu, případu z možného rozsahu příslušné činnosti. Mezi slovesem a předmětem je sémantická afinita. Soubor substantiv možných jako předmět lze shrnout kategoriálním (generickým) substantivem, např. they danced a waltz, a polka, a minuet, a country dance … (= a dance) tančili valčík, polku, menuet, lidový tanec … (= tanec); they played golf, tennis, basketball, draughts … (= a game) hráli golf, tenis, košíkovou, dámu … (= hru); she sang a song, a popular tune, an aria, the national anthem … (= a piece of music) zpívala píseň, populární melodii, árii, národní hymnu … (= hudební skladbu).
Ze syntaktického hlediska máme co činit s nepochybným předmětem, neboť věty tohoto druhu se běžně pasivizují (srov. the waltz is not danced much nowadays valčík se dnes moc netančí, tennis is played on lawn or on hard courts tenis se hraje na trávě nebo na tvrdých dvrocích) a na postverbální člen se ptáme what. Sémanticky však předmět nepředstavuje dalšího účastníka děje, nýbrž pouze specifikaci dané činnosti, tj. kategorii blížící se příslovečnému určení.
V případech, kdy předmět opakuje význam slovesa a vlastní specifikace děje je vyjádřena přívlastkem předmětu, se mluví o vnitřním předmětu (cognate object, figura etymologica). Tento typ předmětu se vyskytuje u sloves, která se jinak s předmětem neužívají. Je závislý na slovesné činnosti, zároveň s ní vzniká a zaniká (nemá samostatnou existenci). Pasivní konstrukce se zpravidla netvoří a ptát se lze jen na přívlastek, např. she cried bitter tears of disappointment plakala hořké slzy zklamání, we are fighting a just (righteous) fight bojujeme spravedlivý boj (what kind of fight are we fighting?), he lived the life of a hermit žil životem poustevníka (what kind of life did he live?), he died an ignominious death zemřel potupnou smrtí, he smiled his ironical smile usmál se svým ironickým úsměvem apod. V češtině bývá vedle akuzativu též instrumentál. Sémanticky máme opět co činit pouze s jedním účastníkem (podmětem) a dějem, který je nějak kvalifikován (srov. she cried bitterly over her disappointment hořce nad svým zklamáním plakala, he died ignominiously zemřel potupně, he smiled ironically ironicky se usmál apod.).
V angličtině se k vnitřnímu předmětu řadí též případy jako she looked daggers / furies dívala se hrozivě, nepřátelsky / zuřivě, he smiled his approval souhlasně se usmál, she laughed her pleasure / her thanks radostně / děkovně se zasmála, he nodded dismissal kývnutím (nás) propustil, he bowed his thanks poděkoval úklonou, v nichž sémantika slovesného doplnění ze slovesa nevyplývá. Tento typ vnitřního předmětu v češtině neexistuje. Většinu těchto výrazů lze parafrázovat pomoci express by –ing: he expressed his approval by smiling vyjádřil svůj souhlas úsměvem, she expressed her pleasure (thanks) by laughing vyjádřila svou radost (díky) smíchem atd. Podobný příklad je he was groping his way tápal (hledal cestu) – he found his way by groping.
Uvedené vazby připouštějí též interpretaci účelovou: he smiled in order to express his approval usmál se, aby vyjádřil svůj souhlas.