Předložkový přemět se neliší ani po stránce syntaktické, ani po stránce sémantické od předmětu přímého. Lépe by bylo mluvit o předmětu předložkových sloves než o předložkovém předmětu, neboť sloveso s předložkou tvoří jak významovou, tak formální jednotku, po níž následuje doplnění zcela obdobné přímému předmětu. Sounáležitost předložky a slovesa se projevuje ve větách tázacích (viz 12.12.3c), vztažných (viz 16.22.21d) a v pasivu (viz 8.84.12).
Podobně jako přímý předmět i předložkový předmět může mít stejnou formu jako příslovečné určení, srov. we shall look into the matter podíváme se na to (tu záležitost prozkoumáme) – he looked into the drawer podíval se do zásuvky. V prvém případě se ptáme what shall ve look into? a je možná pasivizace the matter will be looked into. V druhém případě jde o příslovečné určení, srov. where did he look? (pasivum je sice možné, ale neobvyklé).
Předložkový předmět se vyjadřuje obdobnými prostředky jako předmět přímý, nejčastěji substantivem nebo zájmenem, např. she confided in her friend svěřila se přítelkyni, I marvel at his boldness žasnu nad jeho smělostí, don't frown at me nemrač se na mne, I ran into him the other day onehdy jsem ho potkal, look at yourself podívej se na sebe apod. V ustálených spojeních step on it přidej, pospěš si (šlápni na plyn), come off it nepovídej (pohádky, smyšlenky) máme co činit s prázdným it (viz 13.31.33).
Předmět vyjádřený osobním zájmenem má stejné postavení jako předmět substantivní. Tím se liší od zájmenného předmětu slovesa s adverbiální částicí, který stojí před částicí, srov. look at it podívej se na to – look it up vyhledej to, najdi to (viz 8.51.1).
Předložkový předmět někdy alternuje s infinitivem, např. we agreed on an early start / we agreed to start early dohodli jsme se, že vyjedeme brzo. Většinou však obě vazby nejsou zaměnitelné z důvodů konstrukčních nebo významových, srov. I don't care much for television nestojím moc o televizi, would you care to see the exhibition stál byste o to, podívat se na tu výstavu?, don't trouble about money nedělejte si starosti s penězi, don't trouble to see me off neobtěžujte se jít mě vyprovodit.
Předložkový předmět infinitivní se vyskytuje pouze po předložce for, která však neřídí samotný infinitiv, nýbrž též jeho podmět (celou sekundární predikaci), např. she longs for he son to complete his father's work touží, aby syn dokončil otcovu práci, I shouldn't care for that man to be my assistant nestál bych o to, aby byl ten člověk mým pomocníkem.
Předmět po předložce je často vyjádřen gerundiem. Stejně jako infinitivní vazby i tyto vazby v češtině nejčastěji odpovídají větě vedlejší, srov. I object to being treated as an errand-boy namítám proti tomu, abych dělal poslíčka. Po některých slovesech gerundiální předmět alternuje s předmětem substantivním, infinitivním nebo větným, např. you may rely on my being punctual / you may rely on it that I shall be punctual můžete se spolehnout, že budu dochvilný – you may rely on my punctuality můžete se spolehnout na mou dochvilnost; we agreed on extending our stay for a few days / we agreed to extend our stay for a few days / we agreed that we should extend our stay for a few days dohodli jsme se, že svůj pobyt o několik dní prodloužíme; I insist on your telling me the truth / I insist (on it) that you shall tell me the truth trvám na tom, abyste mi řekl pravdu; I don't wonder at her taking offence / I don't wonder that she took offence nedivím se, že se urazila.
Zvláštností angličtiny je předložkový předmět větný. V češtině bezprostřední uvedení vedlejší věty předložkou neexistuje, nýbrž předložka řídí pouze fakultativní nebo obligatorní demonstrativum, které v hlavní větě na vedlejší větu odkazuje. V angličtině se tato konstrukce vyskytuje u většiny sloves s předložkovým předmětem. Předložku lze často vynechat, např. have you decided (on) how we should proceed? rozhodl jste se, jak máme postupovat?, they were arguing (about) who was best suited to fill the post dohadovali se (o tom), kdo se nejlépe hodí pro to místo, she complained (of) how ill she felt stěžovala si (na to), jak se cítí špatně, I submit to what I regard as a necessity podrobuji se tomu, co považuji za nezbytnost, attend to what I am saying dávej pozor na to, co říkám. Předložka může stát pouze před větou uvedenou zájmeny a adverbii na wh- (a how), nikoliv před větou uvedenou spojkou that (kromě in that, save that, except that, kde však už jde o složené [víceslovné] spojky).
Některá slovesa pojící se s předložkovým předmětem však tuto konstrukci netvoří, např. I don't care how it will turn out je mi jedno, jak to dopadne. I don't care what you think je mi jedno, co si myslíš.
Některá slovesa se pojí s předmětem předložkovým nebo předmětem přímý, např. which nurse was attending on you / was attending you? která sestra vás ošetřovala?; will you watch over / watch my clothes while I have a swim? pohlídáte mi šaty, co budu ve vodě? Změna ve vazbě je však většinou spojena se změnou významu, srov. he touched my hand dotkl se mé ruky – to touch on a problem dotknout se problému; did you remark the similarity? všiml jste si té podobnosti? – he remarked on my late arrival komentoval můj pozdní příchod; did you get the books? dostal jsi ty knihy? – I can't get at the books nemohu se k těm knihám (na ty knihy) dostat; to attend lectures navštěvovat přednášky – to attend to one's work hledět si své práce (zabývat se svou prací); we met all their demands vyhověli jsme všem jejich požadavkům – we met with obstacles setkali jsme se s překážkami (narazili jsme na překážky); u slovesa fight přímý předmět, např. to fight the enemy, implikuje „bojovat do vítězného konce“, kdežto předložkový předmět to fight with / against the enemy tuto implikaci nemá; podobně u slovesa guess přímý předmět implikuje dovršení děje: did you guess the answer? uhodl jste odpověď?, kdežto předložkový předmět nikoliv: he guessed at an answer hádal odpověď, dohadoval se odpovědi.