Otázka rozlučovací (vylučovací, alternativní) je formálně i sémanticky blízká otázce zjišťovací. Má inverzi podmětu a určitého slovesa a obsahuje rozlučovací spojku or nebo. Nejčastěji zahrnuje dvě alternativy, např. Will you go there or shall I (go)? Půjdeš tam ty nebo mám jít já? Může jich však obsahovat i více, např. Will you have cheese, fruit or a sweet? Budete chtít sýr, ovoce nebo zákusek? Každá z alternativ tvoří samostatnou intonační jednotku, přičemž všechny kromě poslední mají stoupavou intonaci. Poslední alternativa má intonaci klesavou. Rozlučovací otázka se táže, která z uvedených alternativ platí, proto náležitá odpověď není yes / no, nýbrž jedna z alternativ. U tohoto typu je mezi angličtinou a češtinou shoda, např. Shall we play bridge or canasta? – Let's play bridge. Budeme hrát bridž nebo kanastu? – Zahrajme si bridž.
Předpoklad mluvčího o platnosti jedné z alternativ může ovšem být mylný, a pak je odpověď záporná (obsahuje neither, popírají-li se dvě alternativy, a no / none, popírá-li se více alternativ, viz 4.73). Have you got an electric fridge or gas one? – Neither. We haven't bought one yet. Máte chladničku na elektřinu nebo na plyn? – Nemáme ani jednu, ani druhou. Ještě jsme si žádnou nekoupili. Did you see Paul or Charles or George this morning? – No, I saw none of them. Viděl jste dnes ráno Pavla, Karla nebo Jiřího? – Ne, nikoho z nich jsem neviděl.
Rozlučovací otázka bývá někdy považována za základní typ nadřazený otázce zjišťovací. V tomto pojetí zjišťovací otázka představuje rozlučovací otázku s dvěma alternativami, z nichž druhá je vypuštěna, např. Does he agree or not? (Does he agree or doesn't he [agree]?) Souhlasí nebo ne? > Does he agree? Souhlasí? Tento výklad vychází z faktů intonačních a sémantických.
Přeruší-li se rozlučovací otázka za první alternativou, má skutečně stejnou intonační křivku jako normální otázka zjišťovací. Na sémantické rovině pak zjišťovací otázka zjišťuje platnost kladné či záporné polarity vyjadřovaného obsahu, což rozlučovací otázka vyjadřuje explicitně. Tento sémantický vztah však platí jen tehdy, tážeme-li se na platnost či neplatnost slovesného děje, a ani v tomto případě nelze mezi zjišťovací a rozlučovací otázkou činit rovnítko. Otázky Do you want it? Chceš to? a Do you want it or not? Chceš to nebo ne? většinou nejsou zaměnitelné. Otázka vyjádřená kladnou alternativou je bezpříznaková, neutrální, a jako taková může vykonávat i jiné funkce kromě dotazu na platnost či neplatnost vyjadřovaného obsahu (viz 12.12.1 f, g). Význam rozlučovací otázky je daleko omezenější. Zjišťuje pouze platnost či neplatnost obsahu, a to za určitých kontextových podmínek. Explicitní vyjádření záporné alternativy nejspíše předpokládá situaci, v níž již byl příslušný dotaz vznesen, avšak nebyl uspokojivě zodpovězen, nebo situaci, v níž se obě alternativy už vyskytly, např. Shall I wait for you? – Well, it would be very nice, but I may be late... I really don't know. – So shall I wait or not? Mám na tebe počkat? – Bylo by to moc milé, ale mohu se zpozdit... Opravdu nevím. – Tak mám počkat nebo ne? Shall I wait or not? jako úvodní věta rozhovoru předpokládá situaci, v níž tazatel někdy čeká, jindy nečeká.