4.13 Význam

Zájmena 1. a 2. os. mají některé společné rysy, jimiž se liší od zájmen 3. os. Zájmeno 1. os. odkazuje na mluvčího a zájmeno 2. os. na adresáta, takže referenti těchto zájmen jsou určeni situací promluvy. I a you mají tedy funkci deiktik (stejně jako this tento, that tamten, here zde, now nyní, viz 1.2, pozn. 2). Zájmena 3. os. odkazují na všechno ostatní (kromě mluvčího a adresáta). Na rozdíl od zájmen 1. a 2. os. mají především funkci anaforickou, tj. odkazují na substantivum, které se už vyskytlo v předcházejícím textu, srov. I gave the list to Jane, but she probably didn't read it. Dal jsem ten seznam Janě, ale asi si ho nepřečetla. V druhé větě she odkazuje na Jane z první věty a it na the list. Zájmena 3. os. mají tedy stejnou funkci jako anaforický určitý člen (viz 3.32.22), srov. There's gap in the fence not far from here. Through the gap/through it you can get straight to the farm. Nedaleko odtud je v plotě mezera. Tou mezerou/skrz ni se dostanete přímo k farmě.
Zájmeno 3. os. může zastupovat substantivum s určitou i neurčitou determinací, avšak v druhém případě pouze tehdy, jde-li o neurčitou determinaci specifickou, tj. referent substantiva i zájmena musí být táž jednotlivina, srov. I've bought a new hat, but my husband doesn't like it. Koupila jsem si nový klobouk, ale manželovi se nelíbí. Jde-li o neurčitou determinaci nespecifickou, je substantivní proforma nikoliv zájmeno osobní, nýbrž one, srov. I've bought a new hat and Jane has bought one (*it), too. Koupila jsem si nový klobouk a Jana si také (jeden) koupila. V tomto případě nejde o totožnou jednotlivinu, nýbrž o totožnost v rámci třídy (předmětů klobouků).
Přestože je základní funkce zájmen 3. o s. anaforická, může jich být užito i deikticky, např. je-li v místnosti jedna neznámá dívka nebo několik neznámých osb, je možno se zeptat vedle Who is that girl? Kdo je ta dívka? Who are those people? Kdo jsou ti lidé? i Who is she? Who are they?
Další rozdíl mezi zájmeny 1. a 2. os. na straně jedné a zájmeny 3. os. na straně druhé spočívá ve významu plurálu. They zastupuje plurálové substantivum a má tedy stejný význam jako plurál substantiv, tj. označuje větší počet příslušného předmětu než jeden. We však neoznačuje I + I + I…., nýbrž „já a další osoby“. Podobně you označuje you + you + you…. pouze v základním významu, tj. týká-li se jen adresátů v situaci promluvy. Zahrnuje-li osoby mimo situaci promluvy, má podobný význam jako we, tj. „ty a další osoby“.

Poznámka: Místo I se někdy užívá zájmena 1. os. plurálu we: je to v případě „královského“ my (zejména v starším jazyce), např. we, the king of England my, král anglický (plurál majestatikus); dále v odborném jazyce (psaném i mluveném) se vyskytuje plurál modestiae, jímž se autor vyhýbá přímému odkazu na vlastní osobu, např. As we attempted to show above…. Jak jsme se pokusili (= jak jsem se pokusil) ukázat výše…