Vyjadřuje se jednak adverbii, která tvoří více méně uzavřený soubor, např. here zde, there tam, up nahoru, down dolů, upstairs nahoře (v horním poschodí), downstairs dole (v dolním poschodí), in doma, out venku, outside, outdoors venku, away pryč, back zpět, somewhere někde (a ostatní adverbia na -where), south jižně (north severně, east východně, west západně), far daleko, near, nearby blízko, opposite naproti, underground pod zemí, abroad v cizině aj. (viz 7.5–7).
Příslovečné určení místa se dále vyjadřuje substantivy a předložkovými substantivními vazbami, např. Which way shall we go? Kudy půjdeme? There is a fountain in the square. Na náměstí je kašna. He lives round the corner. Bydlí za rohem.
Místní určení se dělí na dvě základní skupiny, poziční (odpovídající na otázku kde) a směrová (odpovídající na otázku kam). Na rozdíl od češtiny, v níž se poziční a směrová určení z velké části liší tvarem, v angličtině většina místních určení může označovat jak pozici, tak směr. I samotný tázací výraz where se táže jak na pozici, srov. Where is it? Kde to je?, tak na směr: Where are you going? Kam jdete? Rozdíl mezi pozicí a směrem se tedy většinou vyjadřuje jen slovesem (slovesa pohybová se pojí s příslovečným určením směru, slovesa polohová s určením pozičním). Pouze předložková spojení typu v a do, k se většinou liší (v in, at; do, k (in)to, towards). Srovnej she isn't here není tady, come here pojď sem, the bedrooms are upstairs ložnice jsou nahoře, he ran upstairs běžel nahoru, he is abroad je v cizině, he went abroad odjel do ciziny, there was a lamp over the table nad stolem visela lampa, he reached for the salt-cellar over the table sáhl přes stůl pro slánku, we turned off the main road odbočili jsme z hlavní silnice, the village is off the main road (ta) vesnice je mimo hlavní silnici, she spilt some tea on the carpet rozlila trochu čaje na koberec, there is a stain on the carpet na koberci je skvrna aj. S rozlišením pozičního a směrového určení se setkáváme v případech jako we had a walk in the wood prošli jsme se v lese, he walked to(wards) the wood šel (směrem) k lesu, the students assembled in the lecture hall studenti se shromáždili v přednáškové síni, the students crowded into the lecture hall studenti se nahrnuli do přednáškové síně, they are at home (at school, in the library) jsou doma (ve škole, v knihovně), we are going home (to school, to the library) jdeme domů (do školy, do knihovny).
Poznámka 1: Slovesa typu dát něco někam nemají předložku to, nýbrž in, srov. he put the matches in his pocket dal si zápalky do kapsy, she placed her deck-chair in the shade postavila si lehátko do stínu, I inserted the key in the lock vsunul jsem klíč do zámku aj.
Poznámka 2: V americké angličtině se užívá home (bez at) i ve významu „doma“: Are they home? Jsou doma?
Stojí-li místní určení u slovesa s předmětem, může se vztahovat jak k předmětu, tak k podmětu. V případech jako he replaced the book on the shelf (vrátil knihu na polici) se lokalizace týká pouze předmětu. Ve větě he read the book in England (četl tu knihu v Anglii) se lokalizace týká celé predikace a lze ji parafrázovat he read the book when he was in England četl tu knihu, když byl v Anglii. Ve větě I keep some tools in the garage (mám nějaké nářadí v garáži) se lokalizace týká jen předmětu, avšak na rozdíl od he replaced the book on the shelf je lokalita podmětu a předmětu různá. Někdy je vztah místního určení k jmenným členům nejasný: he spoke about the incident at the Club mluvil o té události v klubu (1) mluvil o té události, když byl v klubu; (2) mluvil o té události, k níž došlo v klubu (v tomto případě má předložková vazba funkci atributu modifikujícího incident).