16.2 Souvětí podřadné

V podřadném souvětí jde o závislostní (subordinační) vztah mezi větou řídící a závislou (vedlejší). Hlavní prostředky subordinace jsou podřadicí spojky, zájmena vztažná, tázací slova a inverze. Subordinace nesignalizovaná formálním prostředkem se vyskytuje pouze u juxtaponovaných vět obsahových (viz 16.21.1) a vztažných (viz 16.22.21b) a u komentujících vět vsuvkových (viz 16.21.12, pozn. 1).
Na rozdíl od pevného pořadí vět v souřadném souvětí lze pořadí vět v podřadném souvětí většinou převrátit. Pevné postavení věty řídící a věty závislé se vyskytuje jen u několika málo typů.
Většina podřadicích spojek stojí na začátku závislé věty, pouze v některých přípustkových větách se spojka klade až na druhé místo (viz 16.23.44). Před podřadicí spojkou může předcházet jiná spojka, a to nejen souřadicí (v několikanásobné větě vedlejší, viz 16.3), ale i podřadicí, např. She must have been over eighteen, because if she had been younger, she couldn't have married without her parents' consent. Muselo jí být přes osmnáct, protože kdyby byla mladší, nebyla by se mohla vdát bez souhlasu rodičů.
Podřadné souvětí tvoří jednotku z hlediska postojové (intenční) modality, která je určována řídící větou (viz 16.21.2).
Podřadné souvětí lze klasifikovat různým způsobem. Přihlédneme-li k tomu, jak je závislá věta uvozena a k její funkci ve větné struktuře, můžeme rozlišit vedlejší věty obsahové, vedlejší věty vztažné a vedlejší věty příslovečné.
Vedlejší věty obsahové jsou uvozeny spojkou that a tázacími slovy. Jako jediný typ vedlejších vět představují závislostní vztah blízký rekci, neboť možnost užití obsahové věty, jakož i volba jejího typu závisí na řídícím výrazu. Ve větě fungují nejčastěji jako syntaktické substantivum.
Vztažné věty substantivní jsou uvozeny především zájmeny na wh-ever a fungují jako syntaktická substantiva, vztažné věty adjektivní jsou uvozeny vztažnými zájmeny a mají jednoznačně funkci přívlastku.
Konečně vedlejší věty příslovečné jsou uvozeny spojkami (kromě that) a mají funkci příslovečného určení. Na rozdíl od vztažných zájmen, která indikují pouze životnost nebo neživotnost antecedentu, vyjadřují spojky svou sémantikou, o jaký vztah mezi větou řídící a větou závislou se jedná.