13.51 Vymezení přívlastku

Přívlastek je rozvíjející větný člen, který přímo určuje syntaktické substantivum, v kterékoliv větné platnosti. Je to tedy člen závislý vždy na podstatném jménu (nebo zpodstatnělém jiném slovním druhu), s nímž jako s členem nadřazeným, řídícím (head noun) tvoří větnou dvojici v determinačním atributivním vztahu (noun phrase).
Přívlastek sémanticky blíže vymezuje, zpřesňuje, konkretizuje nebo modifikuje, identifikuje či zužuje pojem označený určovaným substantivem. Vyjadřuje vlastnost substance nebo její relaci k jiné substanci. Je tedy motivován spíše potřebami plánu pojmenovávacího (lexikálně sémantického) než plánu syntaktického (usouvztažňovacího).
Přívlastek je člen z hlediska formální úplnosti syntaktické struktury věty fakultativní, nepatří do základního gramatického větného vzorce, ale z hlediska komunikativního je potenciálně nutný pro úplnost sdělovaných obsahů, a proto může být někdy i jádrem výpovědi.
To, že jde o součást pojmenování substance, vysvětluje, proč v některých jazycích, např. germánských, české syntaktické dvojici „přívlastek + substantivum“ odpovídá jednoslovné pojmenování v podobě složeného slova (srovnej např. sideway – boční cesta), kde přívlastkovou funkci plní první komponent složeniny, anebo zase naopak sufixu českého odvozeného slova odpovídá v angličtině přívlastkové adjektivum (srov. domeček – little house).
Přívlastkem se determinuje (a to nejčastěji) buď přímo nerozvité substantivum (the royal castle – královský zámek) anebo se jím determinuje již určené substantivum, celá jmenná fráze (the new royal castle – nový královský zámek).
Podle pozice před nebo za určovaným substantivem rozeznáváme přívlastek anteponovaný (preponovaný, v prepozici, premodifikátor) nebo postponovaný (v postpozici, postmodifikátor). Oba typy se mohou kombinovat u jednoho určovaného jména (the new teacher of mathematics – nový učitel matematiky).