4.4 Zájmena ukazovací

Zájmena ukazovací (demonstrativa) zahrnují dva soubory tvarů: THIS – THESE tento, tenhle, THAT – THOSE (tam)ten, onen. Na rozdíl od adjektiv a ostatních determinátorů rozlišují číslo. Tvary this, that jsou singulár, these, those plurál, srov. this case tento případ, that rule to pravidlo, these views tyto názory, those areas ty oblasti.

Poznámka: Demonstrativum u dvou koordinovaných singulárových substantiv má tvar singuláru (sloveso je však v plurálu), srov. This man and woman were eye-witnessses. Tento muž a žena byli očitými svědky.

Demonstrativa slouží především jako prostředky deixe, tj. jako orientační ukazatelé promluvy (podobně jako zájmena osobní, časová a místní určení here zde, there tam, now nyní, viz 1.2, pozn. 2). Rozdíl mezi this a that je v blízkosti ukázání: this ukazuje na bližší předmět, that na vzdálenější, např. How do you like these shoes? – Oh, they are quite nice but I like those (over there) better. Jak se vám líbí tyto střevíce? Jsou docela hezké, ale tam(hle)ty se mi líbí více.

Poznámka: V případech jako That/it was our director (To byl náš ředitel) má demonstrativum, popř. it funkci deiktickou (= osoba, kterou jsme viděli), tj. jde o predikaci identifikační, kdežto osobní zájmeno He was our director (Byl naším ředitelem) je anaforické (= osoba, o níž je řeč) a predikace je zařazující (klasifikující, viz 13.23.12).

Vedle deiktické funkce mají demonstrativa též funkci anaforickou, tj. odkazují na substantivum nebo i celou větu, které se vyskytly v předcházející promluvě, např. There's a stain on the carpet. – Oh, there are several, as far as I know. – Yes, there are, but this stain (I am talking about) hasn't been there before. Na koberci je skvrna. – Co já vím, je jich tam několik. – Ano, ale tahle skvrna (o které mluvím) tam předtím nebyla. Není-li koberec, o němž je řeč, součástí situace promluvy (aby na něj bylo možno ukázat), má demonstrativum anaforickou funkci. This může též odkazovat kataforicky, tj. na to, co následuje, např. I know this much, that his story is greatly exaggerated. Vím jen to(lik), že je jeho historka značně přehnaná. That má pouze funkci anaforickou (odkazuje na to, co předcházelo), srov. The story is greatly exaggerated. At least that's what he told me (that the story is greatly exaggerated). Ta historka je značně přehnaná. Aspoň on to říkal.
Rozdíl ve vzdálenosti při ukazování nebo odkazování mezi this a that je ovšem relativní, takže lze často užít obou, např. Whose are these/those keys? Čí jsou ty klíče? That/this is true. To je pravda. This/that is one of our most valuable exhibits. To je jeden z našich nejcennějších exponátů.
Syntakticky mají demonstrativa funkci determinátoru, např. Will you pass me that box, please. Podej mi prosím tě tu krabici, nebo syntaktického substantiva, např. What is this? Co je to(hle)?
Determinační funkce demonstrativ přísluší k determinaci určité, tj. má styčné rysy s určitým členem (viz 3.32.21, 22). Při situační určenosti demonstrativum odkazuje na předmět viditelný v situaci promluvy, např. Pass me that ruler. Podej mi to pravítko. U členu toto omezení neplatí, srov. Fetch me the ruler, there's a good boy. It's in the top right-hand drawer of my desk. Buď tak hodný a přines mi pravítko. Je v pravé horní zásuvce mého stolu. Rozdíl mezi členem a demonstrativem při odkazování na viditelný předmět spočívá v tom, že v případě substantiva s určitým členem je identifikace referenta dána situační určeností (v situaci promluvy je např. jeden možný referent), srov. Push the chair nearer to the window. Přistrčte židli blíže k oknu, kdežto u demonstrativa ukázáním: Push that chair nearer to the window. Přistrčte tu židli blíže k oknu (v situaci promluvy může být více židlí).
Anaforické užití demonstrativ je omezeno na jednoduché typy anafory (viz 3.32.22). Na rozdíl od členu lze však demonstrativy rozlišit různou vzdálenost toho, nač se odkazuje v předcházejícícím textu, srov. this case which I have just mentioned tento případ, o kterém jsem se právě zmínil – that case which I mentioned at the beginning ten případ, o kterém jsem se zmínil na začátku.

Poznámka: V hovorovém, velmi neformálním jazyce se vyskytuje this jako prostředek neurčité determinace ve vyprávění (při první zmínce bez jakékoliv určenosti), např. Then the picture started. It was about this English guy, Alec or something, that loses his memory. He comes out of the hospital and meets this nice sincere girl getting on a bus… Pak začal film. Byl o tom Angličanovi, Alec nebo tak nějak, co ztratil paměť. Vyjde z nemocnice a potká při nastupování do autobusu tu milou, upřímnou dívku…

Zastupují-li deiktická demonstrativa substantivum, mohou stát sama o sobě, avšak častější je spojení se substantivní proformou one. V plurálu je vazba s ones řidší. Je ovšem též možno substantivum opakovat, např. Which photograph should I get enlarged? – I think this one/that one is the best. I think this/that (photograph) is the best. Kterou fotografii mám dát zvětšit? – Myslím, že je nejlepší tahle/tamta. Which photograph should I get enlarged? – I think these/those (photographs/ones) are the best. Myslím, že jsou nejlepší tyhle/tamty.
Anaforické that (při odkazování na plurál those) zastupuje předcházející substantivum samo o sobě. V češtině se substantivum zpravidla opakuje, srov. The appearance of brick and stone is better than that of other building materials. Vzhled cihel a kamene je lepší než vzhled jiných stavebních materiálů. The American basketball rules are very different from those being used in Europe. Americká pravidla košíkové se velmi liší od pravidel užívaných v Evropě.
Užívání that jako substantivní proformy je omezeny na případy, kdy má zastupované substantivum postmodifikaci. Vyskytuje se hlavně v odborném a formálním stylu, v běžné mluvě bývá nahrazováno pomocí the one(s), např. The children who do best in examinations are not always the ones (= those) with the best brains. Děti, které si vedou nejlépe u zkoušek, nejsou vždy ty nejchytřejší. (Zástupné one/ones viz 4.75.)

Poznámka: V běžně mluveném jazyce se demonstrativ this a that užívá též jako adverbií, např. I didn't think it was this (= so) late. Nemyslel jsem, že je už tak pozdě. It can't be that (= so) far. Nemůže to být tak daleko.