3.32.5 Determinace u vlastních jmen

U vlastních jmen jde o stejný druh determinace jako u jmen obecných odkazujících na jednotlivý předmět, který je v situaci promluvy jednoznačně určen, tj. vyjadřují singulativní referenci určitou (viz 3.32.2), srov. George Washington – the first president of the United States první prezident Spojených států. V tomto smyslu se tedy neúčastní protikladu určenosti. Určitost reference vlastních jmen vyplývá z jejich značkové povahy, neboť jako značky odkazují na příslušnou osobu nebo předmět přímo, nikoliv prostřednictvím pojmu (třídy). Stane-li se vlastní jméno apelativem nebo je-li ho užito ad hoc jako apelativa, uplatňuje se ovšem kategorie určenosti stejnou měrou jako u jiných jmen obecných.
Prostředky determinace vlastních jmen se u různých skupin vlastních jmen liší. V základní funkci se vyskytuje buď bezčlennost nebo člen určitým, přičemž bezčlennost nelze ztotožňovat s členem nulovým. Nulový člen je determinační prostředek singulativní reference neurčité a reference generické, kteréžto druhy reference vlastní jména ve své základní funkci nemají. Proto nepřítomnost členu u vlastních jmen je lépe nazývat bezčlenností.
Při užití členu nebo bezčlennosti se uplatňují různé faktory sémantické, etymologické, tradice aj. Tak např. Mississippi bez členu je jméno státu, se členem the Mississippi označuje řeku. Člen u the Hague Hág, the Sudan, the Tyrol je pravděpodobně podle formy v původním jazyce. V případech jako the Sahara jde patrně o pozůstatek staršího stavu, kdy se užívalo i příslušného apelativa: the Sahara desert. V jednotlivých případech je tedy situace různá, takže obecnější pravidla pro užívání členu u jednotlivých skupin vlastních jmen mají vždy četné výjimky.