14.31

V jazykovém projevu kontextově nezávislém bez působení emocionálních a emfatických činitelů se uplatňují jako prostředky aktuálního členění slovosled a sémantická struktura věty. Pokud sémantická struktura nepůsobí proti větné linearitě, tematické prvky se řadí na začátek věty, rematické na konec, přičemž z větných členů jsou komunikativně nejzávažnější slovesná doplnění (jak nutná, tak fakultativní), která vyplývají organicky ze sémantické struktury slovesa, tj. předmět a příslovečné určení. Sloveso patří slovosledně i sémanticky k prvkům přechodovým a podmět a některá adverbiální určení (tvořící kulisu k větnému obsahu) k prvkům tematickým.
Slovesa vyjadřující objevení se na scéně nebo různé formy existence mají nižší stupeň výpovědní dynamičnosti než kontextově nezapojený podmět, takže může být vlastním rématem buď podmět, nebo příslovečné určení.

Poznámka 1: Téma je nejčastěji realizováno prvky danými, známými a réma prvky novými, neznámými, avšak rématem může být i známý prvek a naopak tématem prvek nový. Členění na téma – přechod – réma se uplatňuje i ve větách kontextově nezávislých (např. ve větách, jimiž začíná jazykový projev), v nichž jsou všechny prvky nové. Známost, danost jakožto rys tématu a novost jakožto rys rématu se uplatňují především ve větách s kontextově závislými částmi.

Poznámka 2: Někdy se rozlišuje téma a východisko výpovědi. Východisko výpovědi je počáteční větný člen (nejčastěji příslovečné určení nebo konektivní výraz), který může mít vyšší stupeň výpovědní dynamičnosti než vlastní téma (např. zájmenný podmět). V britské literatuře pojem východiska a tématu splývá v tom smyslu, že se za téma považuje počáteční větný člen (kromě spojek) bez ohledu na stupeň jeho výpovědní dynamičnosti.

V slovosledné realizaci aktuálního členění jsou mezi angličtinou a češtinou některé rozdíly vyplývající z toho, že se v češtině uplatňuje výrazná tendence k řazení větných členů podle stupně výpovědní dynamičnosti, kdežto v angličtině proti větné linearitě často působí gramatická struktura věty.
Obsahuje-li kontextově nezávislá věta jen předmět nebo příslovečné určení, je v obou jazycích základní rozložení výpovědní dynamičnosti téma – přechod – réma, srov. a boy broke a WINDOW nějaký chlapec rozbil OKNO, Tom has gone to the POST-OFFICE Tom odešel NA POŠTU (verzály označují člen s intonačním centrem). Přistoupí-li do věty další prvky, vznikají některé rozdíly. Anglická věta Tom broke a window with a STONE má opět základní rozložení výpovědní dynamičnosti, odpovídá tedy české větě Tom rozbil okno KAMENEM. Je-li vlastním rématem předmět, tj. Tom rozbil kamenem OKNO, slovosledem toto aktuální členění v angličtině vyjádřit nelze. Pokud je určení nástroje kontextově zapojeno, lze tuto skutečnost vyjádřit při zachování pořadí přímý předmět – určení nástroje anaforickým určitým členem: Tom broke a WINDOW with the stone. Existuje-li sloveso odvozené od určení nástroje nebo prostředku, odpovídá českému sledu S-V-Advinstr-O anglická struktura S-V-O se slovesem sémanticky zahrnujícím nástroj, srov. he dug a hole with a HOE vykopal jámu MOTYKOU – he hoed a hole vykopal motykou JÁMU. Jestliže za předmětem následuje příslovečné určení místní nebo časové, např. he dug a hole in the garden, je rématem buď předmět, nebo příslovečné určení podle toho, který z těchto členů je nositelem intonačního centra: he dug a HOLE in the garden vykopal v zahradě jámu – he dug a hole in the GARDEN vykopal jámu na zahradě.
Také postavení některých časových a místních určení se v angličtině a češtině liší. Pokud tato určení vyjadřují pouhou kulisu k vyjadřovanému obsahu, mají malou sdělnou hodnotu. V češtině stojí na začátku nebo za slovesem, kdežto v angličtině nejčastěji na konci. Koncové postavení však nic nemění na nízkém stupni jejich výpovědní dynamičnosti. Srovnej I came home LATE yesterday včera jsem přišel domů POZDĚ. Počáteční postavení těchto určení je možné, avšak méně časté: yesterday I came home LATE. Koncová příslovečná určení mající funkci kulisy, jakož i jiné nerematické členy stojící za vlastním rématem (viz výše), stojí za intonačním centrem (v intonačním stínu). V těchto dosti častých případech se anglická intonační křivka od české výrazně liší (čeština má réma s intonačním centrem na konci).

Poznámka: Pokud yesterday v uvedené větě má být rématem, musí být vytčeno kontrastním přízvukem (nebo vytýkací konstrukcí, viz 14.36.l–2).

Ještě větší rozdíly jsou ve větách se slovesy existence nebo objevení se na scéně. V češtině je rematičnost podmětu opět naznačena slovosledem, kdežto v angličtině sémantickou strukturou věty (sémantikou slovesa spolu s neurčitou singulativní determinací podmětu, viz 3.32.3), např. thaw set in nastala obleva, a door slammed bouchly dveře. Místní a časové určení může být v těchto větách buď složkou tematickou, nebo rematickou, což čeština opět vyjadřuje slovosledem, kdežto angličtina druhem determinace, srov. a fire broke out during the night v noci vypukl požár – the fire broke out during the night požár vypukl v noci, a taxi is waiting in front of the house před domem čeká taxi – the taxi is waiting in front of the house taxi čeká před domem.
Má-li sloveso be vyjadřující existenci rematický podmět, je toto aktuální členění indikováno pomocí there (které má ovšem též funkci sémantickou, viz 12.21.4). Pokud tyto věty obsahují příslovečné určení místní nebo časové, v češtině stojí obligatorně na začátku, kdežto v angličtině většinou na konci, přičemž stupeň jejich výpovědní dynamičnosti je v obou jazycích stejný (jako místní nebo časová kulisa patří k tématu), srov. there was DEW byla rosa, there was a short SILence and then UProar broke out chvíli bylo ticho a pak propukla vřava, there were puddles of WATer in the street na ulicích byly kaluže vody. Přesunutím příslovečného určení do čela věty se v angličtině aktuální členění nemění (máme co činit s méně častou slovoslednou variantou, která se nejspíše vyskytuje při začlenění věty do vyprávěcí posloupnosti): in the streets there were puddles of water na ulicích byly kaluže vody. Naproti tomu v češtině je postavení příslovečného určení konstitutivním prvkem. Počáteční postavení signalizuje větu existenciálně-lokativní, kdežto koncové postavení větu lokativní.