13.31 Předmět přímý

Kromě případů odlišné rekce (viz níže) přímý předmět odpovídá českému předmětu v akuzativu. V oznamovací větě stojí za slovesem, srov. the doctor called the nurse lékař zavolal ošetřovatelku – the nurse called the doctor ošetřovatelka zavolala lékaře. Na rozdíl od češtiny zpravidla nestojí před slovesem nebo za příslovečným určením, srov. I've kept the receipt stvrzenku jsem si schoval, she was carrying a folded mackintosh under her arm nesla podpaží složený kabát do deště.
Také v tázací větě s podmětovým tázacím zájmenem nebo jiným výrazem tázajícím se na podmět je předmět vyznačen postverbální pozicí, např. What caused this complication? What has caused this complication? Co způsobilo tuto komplikaci? What can cause a complication like that? Co může způsobit takovou komplikaci? Preverbální člen what je podmět, postverbální člen complication předmět. Pouze v doplňovací otázce, která se táže na předmět, je postavení podmětu a předmětu obrácené. Příslušné syntaktické funkce jsou zde indikovány postavením vzhledem k slovesu: What did this complication cause? What has this complication caused? Co tato komplikace způsobila? What can this complication cause? Co může tato komplikace způsobit? Člen před určitým slovesem (pomocným nebo modálním) je předmět, člen před lexikálním slovesem (infinitivem nebo participiem) je podmět.
V doplňovací otázce, která se táže na průvodní okolnosti, a v otázce zjišťovací je vzájemné postavení podmětu a předmětu stejné jako ve větě oznamovací, tj. podmět předchází před předmětem (viz 12.12.3e a 12.12.1a).

Poznámka 1: Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je sloveso have, pokud tvoří otázku bez do, srov. What have you against him? Co máte proti němu? Has Tom a brother or a sister? Má Tom sourozence? V americké angličtině je však i v těchto případech do, srov. What do you have against him? Does Tom have a brother or a sister? V britské hovorové angličtině zde bývá have got: What have you got against him? (Viz 8.32.2)

Poznámka 2: S preverbálním postavením předmětu se setkáváme ve větách zvolacích a expresivně zabarvených, např. What a mess he's made of the job! Ten to ale zpackal! A fat lot she knows about such things! Ta toho o takových věcech ví! Jinak je preverbální postavení předmětu řídkým stylistických prostředkem používaným hlavně v kontrastu, při důrazu a v psaném odborném jazyce, např. Rudeness I can bear, but hypocrisy I detest. Hrubost snesu, ale pokrytectví se mi hnusí. The worst you haven't heard yet. To nejhorší jste ještě neslyšel. The nature of these relations we must leave for the chapter on semantics. (Lyons 59) Povahu těchto vztahů musíme ponechat do kapitoly o sémantice.

Postverbální postavení může být obsazeno nejen předmětem, ale i příslovečným určením. Pokud je příslovečné určení vyjádřeno substantivem nebo vazbou předložky se substantivem, neliší se formálně od předmětu. Oba větné členy lze však zpravidla rozlišit otázkovým testem a možností pasivizace. Na předmět se ptáme what a může se zpravidla stát podmětem pasiva, kdežto na příslovečné určení se ptáme when, where, why, how atd. a pasivizace není možná, srov. they rehearsed the whole play zkoušeli celou hru – they rehearsed the whole day zkoušeli celý den. V prvém případě se ptáme Co zkoušeli? a je možné pasivum the whole play was rehearsed zkoušela se celá hra. Jde tedy o předmět. V druhém případě se ptáme Jak dlouho zkoušeli? a pasivizace není možná, jde tedy o příslovečné určení. Podobně u předložkových vazeb: they departed from the usual procedure odchýlili se od obvyklého postupu – the train departs from Platform 2 vlak odjíždí od druhého nástupiště (Od čeho se odchýlili?, the usual procedure was departed from – předmět. Od kterého nástupiště vlak odjíždí? pasivizace – příslovečné určení.) Srovnej též he moved some chairs přemístil několik židlí (předmět) – he moved some yards popošel několik yardů (příslovečné určení), she was crying for the moon přála si nemožnosti (předmět) – she was crying for joy plakal radostí (příslovečné určení).
Přestože ve většině případů lze na základě těchto kritérií rozhodnout, jde-li o předmět nebo o příslovečné určení, někdy má postverbální člen některé rysy předmětu a některé rysy příslovečného určení, takže ho nelze jednoznačně zařadit. Tak how much se může ptát jak na předmět, tak na příslovečné určení, např. He wrote a lot hodně psal (příslovečné určení), napsal (toho) hodně (předmět). V případech jako it costs five pounds (stojí to pět liber) se můžeme ptát how much nebo what, avšak není možná pasivizace. Podobně v případech jako the brook abounds in fish (potok oplývá rybami), the difference consists in the approach (rozdíl spočívá v přístupu) otázkový test ukazuje na předmět, avšak není možná pasivizace.
Jindy otázkový test ukazuje na příslovečné určení, např. nobody slept in this bed nikdo v této posteli nespal, nobody lives in this house nikdo v tomto domě nebydlí, avšak přesto existuje pasivní konstrukce the bed was not slept in, the house is not lived in.
Tyto případy ukazují, že mezi předmětem a příslovečným určením není ostrá hranice, nýbrž plynulý přechod, přičemž velkou úlohu hraje jak sémantika postverbálního členu, tak sémantika slovesa.