12.15 Zápor

Postoj mluvčího k sdělované skutečnosti se projevuje také v tom, zda má věta podobu kladnou nebo zápornou. Kladnou formou mluvčí sdělovaný obsah tvrdí (ve větě oznamovací) nebo vyjadřuje svůj kladný postoj k jeho realizaci (ve větě rozkazovací a přací), např. I have told him about it. Řekl jsem mu o tom. Tell him about it. Řekni mu o tom. I wish you would tell him about it. Přál bych si, abys mu o tom řekl. Zápornou formou mluvčí sdělovaný obsah popírá nebo vyjadřuje svůj záporný postoj k jeho realizaci: I haven't told him about it. Neřekl jsem mu o tom. Don't tell him about it. Neříkej mu o tom. I wish you wouldn't tell him about it. Přál bych si, abys mu o tom neříkal.
Tvrdící funkce kladné formy a popírací funkce záporné formy se neuplatňuje v pravé otázce zjišťovací, neboť tou se platnost větného obsahu teprve zjišťuje, tj. jeho potvrzení nebo popření je vyjádřeno až v odpovědi, srov. Have you told him about it? – Yes. / No. Řekl jsi mu o tom? – Ano. / Ne.

Poznámka: Obrácení funkce kladu a záporu, tj. tvrzení formou zápornou a popírání formou kladnou je prostředek vyjadřování citově zabarveného (rozhořčení, ironie, sarkasmu apod.), např. A fat lot you care! Vám tak na tom záleží! (= Vám na tom vůbec nezáleží.) Haven't I told you that? Neříkal jsem vám to? Wasn't it marvellous! To bylo báječné! (zvolání, viz 12.14). Opačná platnost kladu a záporu může vyplývat ze situace (v mluveném jazyce se projevuje intonací), např. What an original idea! Jaká to originální myšlenka! může v náležitém kontextu znamenat „To není vůbec nová myšlenka“.