3.3 Kategorie určenosti

Gramatická kategorie určenosti dodává obecnému substantivu (apelativu) informace o povaze jeho denotátu, tj. zda jde o obecný pojem nebo o jednotlivinu, a v případě jednotliviny zda je referent v situaci promluvy jednoznačně určen či nikoliv. Odráží tak rozdíly v mimojazykové skutečnosti a představuje tedy stejně jako kategorie čísla a počitatelnosti kategorii sémanticko-gramatickou. Vyjadřuje se členy (určitým, neurčitým a nulovým) a některými zájmeny (ukazovacími, přivlastňovacími, neurčitými).

Poznámka: Mezi členem určitým a demonstrativem je genetická příbuznost, neboť určitý člen se vyvinul z demonstrativa (OE se, sēo, þæt ). Některé funkce jsou dosud oběma determinátorům společné (viz 3.32.21.22). Původní demonstrativní význam určitého členu se uchoval v některých ustálených spojeních jako for the moment pro tuto chvíli, prozatím, for the time being prozatím, nothing of the kind (sort) nic toho druhu (nic takového) aj. Neurčitý člen se vyvinul z číslovky jeden (OE ān ). Numerický význam se uchoval v některých vazbách, srov. once a week jednou týdně, one at a time po jednom, at a blow jednou ranou, at a draught jedním douškem, tahem, in a word jedním slovem, we were of a mind, of an age byli jsme jedné mysli, stejného věku, she didn't shed a tear neuronila ani slzu, don't say a word about it neříkej o tom ani slovo, v příslovích Birds of a feather flock together. Vrána k vráně sedá. A stitch in time saves nine. Jeden steh včas předejde devíti stehům. A bird in hand is worth two in the bush. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Rome wasn't built in a day. Řím nebyl postaven za den aj.