8.83.4 Konjunktiv

Poslední anglický modus, konjunktiv, je pro angličtinu specifický, v češtině se nevyskytuje. I v angličtině je to kategorie okrajová. Kromě některých ustálených spojení se v běžně mluvené britské angličtině nahrazuje indikativem nebo modálním slovesem.
Anglický konjunktiv disponuje dvěma soubory tvarů, prézentními a preteritálními.
Prézentní konjunktivní tvary se rovnají slovesnému základu, tj. liší se od indikativu pouze v 3. os. singuláru tím, že nemají koncovku: he work, she come, it contain. Jedině sloveso be se liší ve všech osobách, neboť slovesný základ be je jiný než indikativní tvar am/is/are: I/he/she/it/we/you/they BE. Zápor se tvoří přidáním not před konjunktivní tvar, např. It is advisable that discipline not be enforced too strictly. Je radno, aby se kázeň nevynucovala příliš přísně.
Konjunktiv préterita se tvoří pouze od slovesa be, u něhož má ve všech osobách tvar were: I/he/she/it/we/you/they WERE. Od indikativu se tedy liší v 1. a 3. os. singuláru.
Konjunktiv je především prostředek modality jistotní. Na rozdíl od indikativu, který předkládá vyjadřovaný obsah jako fakt, přítomný konjunktiv faktivnost vyjadřovaného obsahu relativizuje, předkládá ho jako nejistý, avšak realizovatelný. Konjunktiv préterita je ireál: obsah, který vyjadřuje, je v rozporu se skutečností.
Jako prostředek modality větné (intenční) je konjunktiv konstitutivní rys některých typů věty přací (viz 12.14a, c, d).
Z hlediska časové platnosti je konjunktiv prézenta neutrální, jeho temporální reference závisí na času slovesa ve větě řídící, srov. The committee has proposed/proposes/will propose that the plan be submitted to the local branches. Výbor navrhl/navrhuje/navrhne, aby se plán předložil místním odbočkám. Konjunktiv ve větě hlavní je orientován na přítomnost nebo na budoucnost (vzhledem k době promluvy), např. Long live our friendship! Ať žije naše přátelství!
Konjunktiv préterita je přítomný ireál, tj. obsah jím vyjadřovaný je v rozporu s přítomnou skutečností (přítomnou z hlediska doby promluvy), např. If I were young… Kdybych byl mladý… (= nejsem mladý). I wish I were young. Přál bych si, abych byl mladý (= nejsem mladý).
Konjunktiv přítomný se užívá po slovesech a verbonominálních predikacích vyjadřujících žádost, návrh, trvání na něčem, nutnost apod. (viz 16.21.11, 12), např. It is vital that an agreement be reached. Je nezbytně nutné, aby se dosáhlo dohody. Toto užívání konjunktivu je časté v americké angličtině, v britské angličtině se vyskytuje hlavně ve formálním stylu, v běžně mluvené řeči bývá should (viz 8.44.43). Ve formálním stylu se vyskytuje též ve větách podmínkových a přípustkových (viz 16.23.43, 44), např. Even if the patient be cured, the disease leaves permanent traces in his organism. I když se pacient vyléčí, choroba zanechává v jeho organismu trvalé stopy.
Konjunktiv préterita se vyskytuje ve větách podmínkových a přípustkových (viz 16.23.43, 44) a ve větách přacích po I wish (viz 12.14d).
V hlavních větách se konjunktiv vyskytuje ve větách přacích, konjunktiv přítomný v literárním typu Long live the Queen! Ať žije královna! (viz 12.14a) a konjunktiv préterita v typu If only she were here! Kdyby tak byla tady! (viz 12.14c).
V případech jako Say what I will… Ať říkám cokoliv..., Cost what it may… Ať to stojí cokoliv…, Be it as it may… Ať je to jakkoliv…, Suffice it to say… Nechť postačí říci, že… Far be it from me to (doubt your word) Jsem dalek toho (Budiž mi vzdálena myšlenka), že (bych pochyboval o vašem slovu), So be it! Budiž tomu tak! aj., jde o ustálená spojení.