3.5 Pád

Gramatická kategorie pádu je v jazycích jako čeština reprezentována substantivní flexí. Jednotlivé členy pádového paradigmatu vyjadřují různé syntaktické vztahy vzhledem k predikativnímu slovesu (nominativ je pád podmětu, akuzativ přímého předmětu apod.) nebo vzájemné vztahy mezi větnými členy realizovanými substantivy (např. střecha domu, zasažení bleskem apod.)
Vedle tohoto pojetí pádu, vycházejícího z formálních paradigmatických obměn substantiva ve flektivních jazycích, se nověji objevilo pojetí sémantické, v němž se pády chápou jakou hloubkové syntaktické vztahy, které mohou být realizovány nejen flexí, nýbrž i předložkami a slovosledem. V tomto pojetí, známém jako pádová gramatika, se o pádech pojednává jako o sémantických rolích jmen; jednotlivé pády vyjadřují pojmy jako agentiv, objektiv, instrument, zdroj apod., tj. sémantické role substantivních větných členů (viz 13.14 a 13.31.1).