12.22.11 Větný typ S-V

Větný typ S-V, např. he apologized omluvil se, I was dozing podřimoval jsem, what has happened? co se stalo?
Větný typ S-V bez fakultativních členů je řídký, zejména v prostých tvarech slovesných. Pokud existuje formálně tříčlenná ekvivalentní struktura, dává se jí přednost, např. the children are sleeping (S-V) – the children are asleep (S-Vkop- NomPred) děti spí, she sighed (S-V) – she drew a sigh (S-V-O) vzdychla.

Poznámka: V souvislém textu se minimálnost této struktury může kompenzovat začleněním do souvislé řady dějů, např. We waited a long time. Birds sang, squirrels chattered, the sun shone; but nobody came. (Lee 214) Čekali jsme dlouho. Ptáci zpívali, veverky švitořily, slunce svítilo; ale nikdo nepřišel.

Syntaktický vzorec S-V má tyto hlavní sémantické typy:
(a) Agens – činnost, např. shall we walk? půjdeme pěšky? she toiled plahočila se, the baby whimpered dítě zavrnělo. Činnostní povaha slovesa se projevuje tím, že je lze zařadit pod kategoriální sloveso do dělat.
U sloves typu cough kašlat, sneeze kýchat, yawn zívat, doze podřimovat, snore chrápat, frown mračit se, smile smát se, blush zardívat se apod. spíše než o činnost jde o proces jako projev stavu procesora (původce procesu).
U životných podmětů jiných než lidských, např. fishes swim ryby plavou, birds sing ptáci zpívají, a dog barked zaštěkal pes, a cock crowed zakokrhal kohout apod., sloveso vyjadřuje činnost, která je charakteristickým projevem existence svého původce.
Činnostní slovesa dodávají i neživotným podmětům charakter činitele. Tak věty the smoke rose kouř stoupal, the branches moved (in the wind) větve se pohybovaly (ve větru), the rains came nastalo období dešťů apod. jsou jazykově strukturovány stejně jako John rose Jan vstal, nobody moved nikdo se nepohnul, many people came přišlo mnoho lidí, i když vztah mezi podmětovým aktantem a dějem je v obou případech různý (u neživotného podmětu nemůže jít o děj záměrný).
(b) Nositel děje – událost, např. she fainted omdlela, the boy stumbled and fell down chlapec zakopl a upadl. Událostní povaha slovesa se projevuje tím, že je lze zařadit pod kategoriální sloveso happen stát se, přihodit se.
Nositelská povaha podmětového aktanta je zvláště výrazná v případě neživotných substantiv, která většinou označují substance, na nichž příslušné procesy probíhají, např. the wound is bleeding rána krvácí, the flowers have faded květiny zvadly, iron rusts železo rezaví apod.
(c) Větný typ S-V s prázdným it v podmětu, označující stavy počasí a atmosferické děje, např. it rained, drizzled, snowed pršelo, mrholilo, sněžilo. V češtině je jednočlenná věta slovesná s rozdíly v jednotlivých případech, např. it hailed padaly kroupy, it's blowing fouká vítr.
(d) Větný typ vyjadřující různé vztahy (různost, podobnost, stejnost, kvalitu, kvantitu apod.). Tento typ je sémanticky příbuzný s větným typem sponovým, což se často projevuje tím, že je na sponový typ převeditelný, např. our aims differ naše cíle se liší (srov. our aims are different naše cíle jsou různé), examples abound příkladů je hojnost.
Větný typ S-V bývá většinou rozvit fakultativními členy, nejčastěji příslovečným určením, např. the river has risen two feet řeka stoupla o dvě stopy, jindy doplňkem podmětu, např. she returned utterly worn out vrátila se naprosto vyčerpaná.
Obsahuje-li tento typ sloveso objevení se na scéně nebo označující nějakou formu existence a kontextově nezapojený podmět, má podmět vyšší stupeň výpovědní dynamičnosti než sloveso a v češtině tedy stojí za slovesem. Místní určení, je-li přítomno, bývá tematické a stojí na začátku. V angličtině je naproti tomu pravidelný slovosled S-V(-Adv), přičemž nezapojenost podmětu vyplývá ze singulativního členu neurčitého a tematičnost adverbiálního určení je buď anaforická nebo vyplývá ze situace. Srov. a quarrel arose vznikla hádka (došlo k hádce), a helicopter hovered above the motorway nad dálnicí se vznášela helikoptéra, a light flickered at a distance v dálce blikalo světlo, a car pulled up at the curb u chodníku zastavilo auto apod.