12.15.9

Zvláštností angličtiny je vyjadřování záporu v obsahových souvětích se slovesy think myslet, believe domnívat se, suppose předpokládat, except očekávat, seem zdát se, popř. některými dalšími. V těchto souvětích může být zápor v obou jazycích vyjádřen buď ve větě řídící, nebo ve větě závislé, aniž se tím znatelně změní význam. Srovnej I thought it didn't matter. Myslel jsem, že na tom nezáleží. – I didn't think it mattered. Nemyslel jsem, že na tom záleží. I expect we shan't get very far. Očekávám, že se nedostaneme příliš daleko. – I don't expect we shall get very far. Neočekávám, že se dostaneme příliš daleko.
Po jiných slovesech (know vědět, realize uvědomit si, claim tvrdit apod.) je postavení záporu v obsahových souvětích relevantní, srov. I knew it didn't matter. Věděl jsem, že na tom nezáleží. – I didn't know it mattered. Nevěděl jsem, že na tom záleží.
V souvětích se slovesy think, believe atd., kde zápor může stát ve větě závislé i řídící, ho čeština zpravidla vyjadřuje ve větě závislé, do níž logicky patří, kdežto angličtina ho většinou přesouvá do věty řídící, srov. I don't believe she cares about our good opinion. Domnívám se, že jí na našem dobrém mínění nezáleží. I don't suppose we have missed much. Předpokládám, že jsme o moc nepřišli. Podobně u slovesa seem, po němž bývá obsahová věta zpravidla vyjádřena infinitivem: He didn't seem to have heard me. Zdálo se, že mě neslyšel. V postavení záporu v těchto souvětích se projevuje tendence vyjádřit zápor co nejblíže k počátku věty (viz 12.15.3).
O příslušnosti záporu do závislé věty po záporném think, suppose atd. ve větě řídící svědčí skutečnost, že závislá věta, ač formálně kladná, obsahuje výrazy specifické pro záporné, popř. tázací nebo podmínkové věty (viz 12.15.3), srov. I don't think he has any cause for complaint. Myslím, že nemá důvod k stížnostem. I don't suppose I need explain that. Myslím, že to nemusím vysvětlovat. Také polarita otázkového dovětku, která je zpravidla opačná než polarita věty, k níž se připojuje (viz 12.12.1j), svědčí o příslušnosti záporu do obsahové věty, neboť je kladná. (Kdyby byla obsahová věta skutečně kladná, byl by dovětek záporný.) Srov. I don't think it matters, does it? Myslím, že na tom nezáleží, viď(te).
Zápor může být přesunut ze závislé obsahové věty do nadřazené věty pouze tehdy, neobsahuje-li závislá věta větné adverbium, modální element nebo kvantifikátor mimo dosah negace. Tak věta I don't think she really minds odpovídá pouze větě, v níž je really modifikátor slovesa, nikoliv celé věty, tj. I think she doesn't really mind myslím, že jí to moc nevadí, nikoliv větě, v níž je really prostředkem jistotní modality: I think she really doesn't mind. Myslím, že jí to opravdu nevadí (viz 13.42.21). Podobně je-li v závislé větě modální sloveso vyjadřující jistotní modalitu, neboť by se změnil vztah mezi modalitou a záporem. Pokud je zápor v nadřazené větě, patří k slovesu nadřazené věty a celé souvětí má jiný význam, srov. I suppose he may not agree. (= I suppose it is possible that he will not agree.) Předpokládám, že možná nebude souhlasit. – I don't suppose he may agree. (= I don't suppose it is possible / I suppose it is impossible that he will agree.) Nepředpokládám, že je možné, že bude souhlasit.

Literatura: Cygan 1973, Dušková 1981b, Hajičová 1975, Halíková 1955, Heidolph 1970, Jackendoff 1969, Jespersen 1917 (1962), 1909–1949: III, V. Klima 1964, Labov 1972, Lakoff G. 1970b, Lakoff R. 1974, Mathesius 1947, Nagucka 1978, Poldauf 1947a, Seuren 1974, Tottie 1978, Vachek 1947, Welte 1978.