16.1 Souvětí souřadné

Věty souřadného souvětí jsou spojeny souřadicími spojkami nebo asyndeticky. Zvláště v druhém případě bývá spojovacím prostředkem adverbium nebo adverbiální výraz, který věty spojuje svým lexikálním významem. Všechny věty souřadného souvětí jsou hlavní, na sobě nezávislé. Nejčastěji se spojují věty oznamovací, avšak setkáváme se i s kombinací věty oznamovací a tázací, popř. rozkazovací a oznamovací, např. I'll send her a reminder, but will it be any good? Pošlu jí upomínku, ale bude to něco platné? Take it away or I'll eat it all. Odnes to pryč nebo to všechno sním.
Pořadí vět v souřadném souvětí je pevné, větu se souřadicí spojkou nelze anteponovat. Výjimečně si věty souřadného souvětí mohou vyměnit místo v souvětí se spojkou and a, funguje-li jako pouhý prostředek juxtapozice paralelních dějů. Spojka zůstává mezi větami. Mění se ovšem aktuální členění, srov. Tom was playing on the sand and Jane was looking for shells. Tom si hrál na písku a Jana hledala škeble. – Jane was looking for shells and Tom was playing on the sand. Jana hledala škeble a Tom si hrál na písku.
Souřadicí spojka je první slovo ve větě, před kterým v angličtině nemůže nic předcházet. V češtině, zejména hovorové, ale stává též na druhém místě, srov. Slunce svítilo, ale vál (vál však / ale) studený vítr. The sun shone but there was a cold wind.
V souvětích s and (a), or (nebo) a but (ale) je při totožnosti referenta možná elipsa podmětu, např. The passport expired a month ago and needs to be extended. Pas přestal platit před měsícem a potřebuje prodloužit.
And, or a but mohou spojovat nejen věty hlavní, ale i vedlejší (viz 16.3).
Souřadné souvětí tvoří několik sémantických typů.