8.44.41 Vyjadřování záhodnosti

U should vyjadřujícího záhodnost je původcem modality mluvčí. V 1. os. je tedy původce modality a původce děje totožný, kdežto v 2. a 3. osobě nikoliv. Záhodnost vyplývá z vnitřního přesvědčení mluvčího. V češtině tomuto významu odpovídá kondicionál nebo indikativ slovesa mít, např. two points should be emphasized měly by být zdůrazněny dvě věci, we should do something about it měli bychom s tím něco udělat, you shouldn't act so rashly neměl bys/nemáš jednat tak ukvapeně.
Should s minulým inifinitivem vyjadřuje záhodný děj minulý, který se neuskutečnil, např. you should have told me before měl jste mi to říci dříve, I shouldn't have put if off neměl jsem to odkládat.

Poznámka: Ačkoliv should s minulým infinitem vždy implikuje, že se děj neuskutečnil, může se tento předpoklad ukázat mylným. Např. na větu you should have put out the light (měl jsi zhasnout světlo) je možná odpověď but I did put it out (vždyť jsem zhasl).

Poznámka: Rozdíl mezi záhodností a nutností se projevuje v různém předpokladu, pokud jde o realizaci děje. Jde-li o děj záhodný (should, ought to, viz 8.44.5), be s infinitivem (viz 8.44.44), nemusí se realizovat, srov. I should ask his permission but I am not going to měl bych ho požádat o dovolení, ale neudělám to. Děj nutný však předpokládá realizaci, po I must (have to/have got to) ask his permission není pokračování but I am not going to možné (podobně v češtině *musím ho požádat o dovolení, ale neudělám to).