8.82.21 Prosté tvary slovesné

Základní člen systému prostých tvarů slovesných je v angličtině stejně jako v češtině a v jiných jazycích prézens, neboť vyjadřuje nejen děje přítomné, ale i atemporální, budoucí a minulé.
(a) Přítomné děje mohou vyjadřovat bezprostřední přítomnost vzhledem k okamžiku promluvy (now, at this moment) nebo delší časové období, současnost s okamžikem promluvy (today, these days, at present apod.). Prostý prézens vyjadřuje jak bezprostřední, tak déle trvající přítomnost.
Bezprostřední přítomnost vyjadřuje prostý prézens v případech jako Oh, Tommy, my head hurts! (S. Wilson 33) Tommy, bolí mě hlava. What does your watch say? (Greene 22) Kolik ukazují vaše hodinky?
Srovnej různý rozsah doby, na niž odkazuje prostý prézens, v případech jako look, it works! podívej se, funguje to – she works very hard at present v současné době pracuje velmi pilně – she works at an office pracuje (je zaměstnána) v kanceláři.
Bezprostřední přítomnost se vyjadřuje prostým prézentem u sloves nedynamických (viz 8.72): sloves vyjadřujících tělesné stavy jako ache, hurt bolet, feel cítit, itch svrbět aj., např. I don't feel well necítím se dobře; u sloves smyslového vnímání see vidět, hear slyšet, feel cítit (hmatem), smell cítit (čichem), taste chutnat, např. do you see that man over there? vidíte támhle toho člověka?; slovesa smyslového vnímání často odkazují na bezprostřední přítomnost pomocí can (viz 8.44.11), např. I can smell a faint odour of disinfectant cítím slabý zápach po desinfekci. Dále sem patří slovesa vyjadřující intelektuální, volní a emocionální stavy, postoje a reakce (viz 8.72), např. I hope you understand. (Adams 96) Doufám, že chápete. I don't know what you mean. Nevím, co (tím) myslíte. Do you like it here? Líbí se vám tady? I realize my error. Uvědomuji si svůj omyl. Dále u sloves sponových, sloves vyjadřujících různé vztahy a stavy a u sloves performativních, např. are you cold? je vám zima?, it seems odd zdá se to divné, I have no say in this matter nemám v této věci slovo, does it concern us? týká se nás to?, it weighs three pounds váží to tři libry, I beg your pardon prosím za prominutí (s klesavou intonací; se stoupavou intonací žádost o opakování, české prosím?), I bet you a pound sázím se s tebou o libru, I demand an explanation žádám vysvětlení apod.
V určitých kontextech se slovesa těchto sémantických tříd mohou rekategorizovat v slovesa akční a pak se bezprostřední přítomnost vyjadřuje průběhovým prézentem (viz 8.82.22a). Rozdíl mezi statickým a dynamickým pojetím slovesného děje je dobře patrný v případech jako this tickles to lechtá – you are tickling me lechtáš mě, this amuses me tohle mě baví – are you amusing yourself? bavíte se?, my feet hurt bolí mě nohy – you are hurting me děláš mi bolest (např. stiskem), this light tries my eyes tohle světlo mi namáhá zrak – you are trying my patience pokoušíš mou trpělivost, your dress sits well on you šaty vám dobře padnou – they're sitting over there sedí támhle apod. Obecně je dynamické pojetí slovesného děje více spjato s podměty životnými, nedynamické s podměty neživotnými. Mezi oběma skupinami však není ostrá hranice a v mnoha případech jsou možné oba tvary, např. you look/are looking fine vypadáte pěkně, I feel/am feeling better cítím se lépe, your slip shows/is showing kouká ti spodnička, my foot itches/is itching svrbí mě noha, my arm aches/is aching bolí mě ruka aj. U některých sloves je dějové a nedějové pojetí spojeno s jiným významem, srov. what do think of it? co si o tom myslíte (jaký je váš názor)? – what are you thinking of? o čem přemýšlíte, na co myslíte? I consider it unsuitable považuji to za nevhodné – we're considering the other alternative uvažujeme o druhé možnosti, I wonder what he wants jsem zvědav, co chce (copak asi chce) – I am wondering how to get there přemýšlím, jak se tam dostat.
S vyjádřením bezprostřední přítomnosti prostým prézentem se setkáváme u sloves vyjadřujících působení na psychický stav v případech jako you flatter me lichotíte mi, you frighten me děsíš mě, you surprise/amaze me překvapujete mě/udivujete mě apod. I dějové slovesné významy jsou v některých případech vyjádřeny prostým prézentem, neboť prosté tvary jako základní člen protikladu zahrnují širší orkuh významů, a tedy i význam vlastní průběhovým tvarům. Prostého tvaru se užívá při inverzi typu here comes John tady jde Jan, there goes your uncle támhle jde tvůj strýc a dále, je-li relevantním rysem děje nikoliv jeho průběh, nýbrž nějaký jiný aspekt, srov.: you are walking too fast jdeš moc rychle – you walk as if your feet hurt jdeš, jako by tě bolely nohy, she's talking nonsese mluví nesmysly – she talks as if nothing has happened mluví, jako by se nic nestalo, what are you doing? co děláte? – why do you do it like that? proč to tak děláte? Srovnej též I send the offprints under separate cover posílám separáty zvlášť, I enclose the programme přikládám program (v dopise) apod.
Další významy prostého prézentu zahrnují vyjadřování děje nadčasového, obecně platného, např. two plus two equals four dvě a dvě jsou čtyři, Spain borders upon France and Portugal Španělsko hraničí s Francií a Portugalskem, Chamonix lies at the foot of Mt. Blanc Chamonix leží na úpatí Mont Blancu, the Rhine flows into the Atlantic Rýn se vlévá do Atlantského oceánu; Lead appears with zinc and also with silver. (Jones 206) Olovo se vyskytuje se zinkem a také se stříbrem. A jungle society conforms to jungle laws. (Fraser 269) Společnost podobná džungli se přizpůsobuje zákonům džungle.
S prostým prézentem vyjadřujícím děj obecně platný se setkáváme v příslovích, např. haste makes waste práce chvatná málo platná, new brooms sweep clean nové koště dobře mete, actions speak louder than words činy mluví hlasitěji než slova, still waters run deep tichá voda břehy mele, birds of a feather flock together vrána k vráně sedá aj.
Prostý prézens dále vyjadřuje obecnou charakteristiku, např. the lake abounds in fish v jezeře je hodně ryb (jezero oplývá…), that pail leaks to vědro teče, the dress buttons up the back šaty se zapínají vzadu, he doesn't smoke nekouří (je nekuřák) apod. Obecná charakteristika je blízká ději nadčasovému, srov. oil floats on water olej plave na vodě. Oba tyto významy jsou v ostrém protikladu k ději aktuálně probíhajícímu, srov. water boils at 100 ºC voda se vaří při 100 ºC – the water for tea is boiling voda na čaj se vaří.
Obecná, nadčasová platnost nebo charakterizační povaha děje jsou často průvodním rysem dějů opakovaných, pravidelných, obvyklých, např. it rains a lot there in autumn na podzim tam hodně prší, the skiing season usually begins in December lyžařská sezóna obvykle začíná v prosinci, I get up early vstávám časně.
Prostý prézens se dále užívá, tvoří-li několik přítomných dějů posloupnost, tj. při popisu probíhajících dějů, např. při sportovních reportážích, při předvádění pracovních a jiných postupů, v režijních poznámkách (vyprávění v přítomném čase) apod., např. Smith passes to Brown, Brown shoots, and scores. Smith přihrává Brownovi, Brown střílí a skóruje; I take a tablet, drop it in water and let it dissolve beru tabletku, dávám ji do vody a nechávám ji rozpustit; she bangs on the door, yells, but there is no answer buší na dveře, křičí, ale nikdo se neozývá.

Poznámka: V reportážích o sportovních událostech, které nezahrnují rychlé střídání dějů, jako jsou např. veslařské závody, se užívá průběhového prézentu.

Vyprávění v přítomném čase se užívá též k popisu dějů minulých jako stylistického prostředku, a to jak v jazyce literárním, tak běžně mluveném, např. the nuptial party at his daughter Judith's wedding is the last scene of rejoicing in which Shakespeare takes part; two months afterwards his friends gather together again, to carry him to his grave; he dies on the 23rd April, on his fifty-third birthday svatební hostina na svatbě dcery Judity je poslední radostná událost, které se Shakespeare účastní; o dva měsíce později se jeho přátelé opět shromáždí, aby ho donesli do hrobu; umírá 23. dubna, na své třiapadesáté narozeniny.
Prostým prézentem se vyjadřuje děj budoucí, nejčastěji ve vedlejších větách časových a podmínkových (viz 16.23.2 a 16.23.43a), např. I suppose it's better to wait until Dr. Graham comes. (Christie 123) Myslím, že bude lepší počkat, až přijde dr. Graham.
Některá slovesa, především slovesa odcházení a přicházení (come, arrive přijít, přijet, go, leave, depart odejít, odjet, return vrátit se, sail plavit se, land přistát aj.) a jiná slovesa pohybová (play hrát, call navštívit, dine obědvat aj.) a slovesa vyjadřující počáteční a konečnou fázi děje (begin, start začít, end, finish skončit), vyjadřují budoucnost prostým prézentem i ve větě hlavní. Také v češtině v tomto případě bývá přítomný čas. Budoucí platnost děje je v těchto případech zpravidla indikována přítomností časového určení, např. the last train leaves at midnight poslední vlak odjíží o půlnoci, when does the ship sail? kdy loď odplouvá? examinations begin next week zkoušky začínají příští týden.

Poznámka: V případech jako the last train leaves at midnight jde zároveň o děj opakovaný.

(b) Pro vyjadřování dějů minulých má angličtina tři prosté časy, préteritu, perfektum a plusquamperfektum. V češtině těmto časům odpovídá jeden čas minulý (české plusquamperfektum je řídký archaismus). Anglické minulé časy se liší podle toho, na jakou časovou sféru odkazují. Préteritum a perfektum odkazují na minulou dobu předcházející před přítomností, plusquamperfektum odkazuje na minulou dobu předcházející před bližší dobou minulou. Temporální význam slovesného tvaru může být ovlivněn kontextem, zejména přítomností adverbiálních časových určení.
Kontextově nezávislý význam préterita a perfekta se liší charakterem minulé doby, na kterou odkazují, a vztahem k přítomnosti. Préteritum odkazuje na určitou dobu minulou, tj. vyjadřuje děj nespojený s přítomností nebo u něhož spojení s přítomností není relevantní. Perfektum vyjadřuje minulý děj, který se odehrával v neurčité, nespecifikované minulosti, neoddělené od přítomnosti ostrou hranicí, a který je z hlediska přítomnosti relevantní (např. nějakým svým následkem); rysem perfekta je tedy spojitost s přítomností.
Užití perfekta a préterita v jinak stejných větách zpravidla implikuje jiný kontext. Např. věta you look worried – what's happened? (vypadáte ustaraně, co se stalo?) implikuje, že mluvčí neví, co je příčinou ustaraného výrazu osloveného, kdežto táž věta s préteritem you look worried – what happened? implikuje, že mluvčí vztahuje ustaraný výraz osloveného k nějaké minulé události, o níž věděl, že se jí oslovený zúčastní (např. k nějakému jednání apod.). Pokud préteritum a perfektum odkazují na tutéž událost, odrážejí různou časovou orientaci mluvčího. Perfektum ve větě Where's Jane? – She's gone to the cinema. (Kde je Jana? – Šla do biografu) vyjadřuje orientaci mluvčího na přítomný výsledek, kdežto préteritum she went to the cinema je oreintováno k době odchodu.

Poznámka: Tento rozdíl v užívání préterita a perfekta je charakteristický pro britskou angličtinu. V americké hovorové angličtině se i při zřejmém vztahu k přítomnosti často užívá préterita (viz níže).

Perfektum odkazuje na neurčitou dobu minulou v případech jako These views have aroused considerable interest. (J. M. Smith 160) Tyot názory vzbudily značný zájem. U telických slov (viz 8.71) je často v popředí přítomný výsledek minulého děje, např. Have you got a piece of sticking-plaster? I've cut myself. Máte kousek náplasti? Řízl jsem se.
Z explicitního vztahu perfekta k přítomnosti vyplývá, že je to čas, kterým se sdělují aktuální novinky, např. užití perfekta ve větě John has had a motor accident (Jan měl dopravní nehodu) implikuje, že jde o nehodu z nedávné doby, jejíž následky ještě trvají. Podobně věta have you seen the exhibition at the City Gallery? (viděl jste výstavu v Městské galerii?) se týká výstavy, která je v době promluvy v příslušné galerii instalována. Jde-li o výstavu, která už skončila, je na místě préteritum.
Préteritum odkazuje na určitou identifikovatelnou dobu minulou v případech jako did you have a pleasant journey? měli jste příjemnou cestu?, Mozrat was an infant prodigy Mozart byl zázračné dítě.

Poznámka: U zemřelých osob lze užít perfekta, není-li platnost vyjadřovaného obsahu omeezena na dobu jejich života, srov. Chaucer had great powers of observation Chaucer měl velké pozorovací schopnosti – Chaucer has been called the father of English poetry Chaucer byl nazván otcem anglického básnictví.

Poznámka: Préteritum někdy odkazuje na nespecifikovanou dobu minulou, např. I thought you might be interested myslel jsem, že by vás to mohlo zajímat.

Rozdíl mezi préteritem a perfektem se dále projevuje při vyjadřování dějových posloupností. V zásadě řada minulých dějů vytvářejícících posloupnost se vyjadřuje préteritem, např. We sat on the couch and she played record, Jerome Kern, and we drank and I looked at the pictures of her husband's ship. (Anderson 320) Seděli jsme na gauči a ona pouštěla desky, Jerome Kerna, a pili jsme a já jsem se díval na fotografie lodi jejího manžela. Děje vyjádřené préteritem nemusí vyjadřovat chronologickou posloupnost, ani nevylučují iterativnost, avšak všechny jsou koreferenční v tom smyslu, že se týkají též události a tvoří tak jednu dějovou osnovu.
Naproti tomu děje vyjádřené perfektem se týkají různých příležitostí (a zpravidla implikují iterativnost), např. I've read, I've listened to the radio, I've watched television, I've played classical music on my record-player – but I haven't enjoyed anything as much as just sitting and doing nothing. (Allen 1966:203) Četl jsem, poslouchal jsem rádio, díval jsem se na televizi, pouštěl jsem si desky s klasickou hudbou, ale ze všeho nejraději jsem jen seděl a nedělal nic. Préteritum by v tomto případě odkazovalo na určitou dobu minulou, např. during my last holiday, tj. popisované děje by opět byly v tomto smyslu koreferenční.
Tyto základní rozdíly ve významu préterita a perfekta se projevují v užívání s časovými určeními, a to jak u určení odpovídajících na otázku kdy, tak u určení typu jak dlouho.
Časová určení označující určitou dobu minulou (oddělenou od přítomnosti) se pojí s préteritem, určení označující neurčitou dobu minulou (neoddělenou od přítomnosti) s perfektem. Závaznost užití préterita s časovými určeními prvého typu je však větší než závaznost užití perfekta s určeními odkazujícími na neurčitou minulost, neboť časová určení jako yesterday včera, last Friday minulý pátek apod. připouštějí pouze užití préterita (jde o minulost oddělenou od přítomnosti), kdežto četná časová ručení typu always vždy, never nikdy apod. (která mohou odkazovat jak na minulost spojenou s přítomností, tak na minulost od přítomnosti oddělenou) připouštějí užití obou časů. Ze závaznosti užití préterita s časovým určením označujícím určitou minulost vyplývá, že relevantnost minulého děje z hlediska přítomnosti může být vyjádřena perfektem pouze tehdy, nejde-li o děj, který se odehrál v určité době minulé.
Préteritum se užívá s temporálními určeními typu then (tehdy) jako yesterday včera, last week minulý týden, the other day onehdy, afterwards potom, ten minutes ago před deseti minutami, at four o'clock ve čtyři hodiny, at that time v té době, in 1914 r. 1914, in the eighteenth century v 18. století apod.: I saw her yesterday viděl jsem ji včera, he phoned on Sunday volal v neděli, she left a moment ago odešla před chvilkou, he was killed in the war byl zabit ve válce apod. Last night I went to the movies by myself. (Axelrod 522) Včera večer jsem šla sama do biografu.
Minulý děj může být zařazen do určité doby minulé vedlejší větu časovou, např. That was when he was still a student, before I knew him. (Osborne, Look Back 44) To bylo, když byl ještě student, než jsem se s ním seznámila. It started during those first months we had alone together, after Hugh went abroad. (Osborne, Look Back 54) Začalo to v těch prvních měsících, co jsme byli spolu sami, když Hugh odešel do ciziny.
V důsledku schopnosti vyjadřovat posloupnost minulých dějů je préteritum základní vyprávěcí čas, např. We boys never knew any male authority. My father left us when I was three, and apart from some rare and fugitive visits he did not live with us again. (Lee 60) My chlapci jsme nikdy nepoznali mužskou autoritu. Otec od nás odešel, když mi byly tři roky, a kromě několika vzácných a krátkých návštěv s námi už nežil.
K užití préterita stačí předchozí uvedení děje perfektem. Préteritum pak má podobnou funkci jako anaforický určitý člen (je prostředkem koreference), srov. I have tasted it once but I didn't like it jednou jsem to ochutnal, ale nechutnalo mi to. Have you been out today? – I went for a stroll, yes. (Wodehouse, Plum Pie 23) Byl jsi dnes venku? – Ano, šel jsem se projít.
Syntakticky je préteritum podmíněno v závislé obsahové větě po minulém čase ve větě řídící (viz 16.21.7) a po it's time: It's time we got back. (Adams 19) Je čas, abychom se vrátili.
Modální funkci má préteritum v případech jako Did you want to speak to me? (Chtěl jste se mnou mluvit?), kde odkazuje na přítomnost (= Chcete se mnou mluvit?). Posunem do minulosti se mluvčí vyjadřuje tentativněji a tím i zdvořileji.
Ve větách podmínkových (viz 16.23.43b) a přacích (viz 16.21.5) préteritum vyjadřuje přítomný ireál.
Časová určení odkazující na neurčitou minulost, neoddělenou od přítomnosti, která bývají provázena perfektem, jsou already již, yet už (v otázce), ještě (při záporu), just právě, before dříve, never nikdy, ever (ně)kdy, always vždy, often často, once jednou, many/three/four atd. times mnoho/tři/čtyřikrát atd., now nyní aj. Míra závaznosti užívání perfekta je u různých výrazů této skupiny různá a také jsou rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. V mluvené hovorové americké angličtině se ve všech těchto případech často vyskytuje préteritum.
V britské angličtině bývá perfektum pravidlem u already, just, yet a now, např. I've already eaten už jsem jedl. They've just turned the corner. (Lynne 137) Právě zašli za roh. You haven't told him yet. (Osborne, Look Back 27) Ještě jsi mu to neřekla. I've finished now. (Greene 17) Už jsem skončil.

Poznámka: Just má vedle časového významu „právě“ omezovací význam „jen“. V tomto významu se vyskytuje též s préteritem, srov. I've just talked to him právě jsem s ním mluvil – I couldn't stop, I just waved to him nemohl jsem se zdržovat, jen jsem na něho zamával. Ve spojení s now se užívá s préteritem: I talked to him just now. Právě teď jsem s ním mluvil.

Se všemi ostatními určeními této skupiny se vyskytuje jak perfektum, tak préteritum (v americké angličtině je préteritum častější), např. I've tried to tell you before. (Osborne, Look Back 5) Snažila jsem se ti to říci už dříve. Well, why didn't you say so before? (Osborne, Look Back 100) Proč jsi to neřekl dříve? It's always been out of the question. (Osborne, Look Back 27) To bylo vždycky vyloučeno. That always seemed a good enough reason to me. (Osborne, Look Back 83) To se mi vždycky zdál být dost dobrý důvod. I've never heard you talking like this about him. (Osborne, Look Back 26) Nikdy jsem tě o něm neslyšel takhle mluvit. You never dabbled in this kind of thing, did you? (Osborne, Look Back 94) Nikdy jsi do něčeho takového nehudlařil, že ne?
Never, ever, always, often, once, many times aj. se ovšem mohou týkat určité minulosti bez spojitosti s okamžikem promluvy a pak se pojí jen s préteritem, např. he was always at the top of his class when he was at school když chodil do školy, byl vždycky ve třídě první.

Poznámka: Once ve významu „kdysi“ se pojí s préteritem, ve významu „jednou“ s oběma časy.

Časová určení typu today dnes, this morning dnes ráno, this week tento týden, this year letos apod. se rovněž vyskytují s oběma časy, např. I've seen/I saw her this morning viděl jsem ji dnes ráno, we have been/we were very busy this month tento měsíc jsme měli hodně práce apod.
Recently, lately (v poslední době, nedávno) se většinou pojí s perfektem, neboť zpravidla označjí období spojované s přítomností, např. There have been a number of studies in recent years concerning various aspects of the transition from school to work. (Carter 9) V posledních letech byla řada studií týkajících se různých stránek přechodu ze školy do práce. Také past a last se vyskytují s perfektem, pokud označují období spojené s přítomností, např. In the last decade a new technical revolution has taken place. (Fraser 25) V posledním desetiletí došlo k nové technické revoluci.
Z časových určení odkazujících na určitou dobu minulou se perfektum vyskytuje pouze s výrazy označujícími období, která ještě neskončila, jako this week, in the last few days, in the past decade apod. Jinak perfektum s časovým určením odkazujícím na určitou dobu minulou vyjadřuje děj opakovaný, např. I have played tennis on Sunday(s) hrál jsem tenis v neděli (v blíže nevymezené době minulé jsem chodil hrát v neděli tenis). Ve vedlejších větách časových perfektum vyjadřuje děj opakovaný nebo se vztahuje k budoucnosti, např. I have usually stayed with my aunt when I have been in Prague. Když jsem byl v Praze, obyčejně jsem byl u tety. Let me go. – Not until you've apologised for being so nasty to everyone. (Osborne, Look Back 23) Pusť mě. – Nepustím, dokud se neomluvíš, žes byl na všechny tak ošklivý. (viz 16.23.2).
Jak préteritum, tak perfektum se též vyskytují s časovými určeními odpovídajícími na otázku jak dlouho?, např. for an hour hodinu, for two days dva dny, for weeks týdny atd., how long jak dlouho, since when od kdy, since last time od minule atd., all my life celý můj život, all these years celá tato léta, all this/the time celou tu(hle) dobu, to this very day dodnes, till now do nynějška, so far dosud apod.
Préteritum se vyskytuje pouze tehdy, vymezují-li určení tohoto typu časový úsek v minulosti (tj. dobu nespojenou s přítomností), takže se jeho základní časový odkaz nemění, srov. I waited for a year, a solid year, till I didn't have an ounce of self-respect left in me. (Gibson 363) Čekal jsem rok, plný rok, až mi nezbylo ani trochu sebeúcty.
Naproti tomu perfektum s těmito časovými určeními nabývá nového významu: vyjadřuje děj, který začal v minulosti a trvá do přítomnosti. Tento inkluzivní význam perfekta je kontextově vázaný, vyplývá pouze z přítomnosti časového určení typu how long. Srovnej we have followed your advice for years už léta se řídíme vaší radou – we have followed your advice řídíli jsme se vaší radou.
V češtině bývá inkluzivní čas v kladné větě často vyjádřen nedokonavým prézentem, např. How long have you noticed that? (Gordon 32) Jak dlouho to pozorujete? Both inventions have since proved to be of general utility. (J. M. Smith 283) Oba vynálezy se od té doby ukázaly být všeobecně užitečné. The printing trade has gone through a continued process of mechanization since Gutenberg invented movable type. (Fraser 25) Od té doby, co Gutenberg vynalezl pohyblivé typy, prochází tiskařství nepřetržitým mechanizačním procesem. Mother, you've known me all my life. (Owen 129) Maminko, znáš mě celý život.
Některá časová určení typu how long vyjadřují inkluzivní čas sama o sobě, např. so far, up to now, until/till now, up to the present doposud, to this day dodnes. Také časové since, ať má funkci časové spojky, předložky nebo adverbia, obsahuje sémantický rys „od nějaké doby v minulosti až do přítomnosti“. Užívání perfekta v těchto případech, přestože je ze sémantického hlediska redundantní, je obecné. Hlavní výjimka z tohoto pravidla je vazba it's a long time since... je to už dlouho, co…, kde se zpravidla užívá prézentu, např. it's almost a year since we last met je to už skoro rok, co jsme se naposled setkali.
Kromě případů jako It's a long time since… je v časových souvětích se since v hlavní větě perfektum a ve vedlejší větě perfektum nebo préteritum podle toho, zda vedlejší věta lokalizuje počátek děje označovaného slovesem ve větě hlavní do určité či neurčité minulosti nebo vyjadřuje-li děj probíhající až do přítomnosti, současný s dějem ve větě hlavní. Nejčastěji bývá děj věty vedlejší lokalizován do určité minulosti, např. You've behaved like this since I first came. (Osborne, Look Back 67) Chováš se tak už od té doby, co jsem přišel. Nebo probíhá současně s dějem věty hlavní, např. And since you've been here, everything's certainly been worse than it's ever been. (Osborne, Look Back 72) A od té doby, co jsi zde, je všechno určitě horší, než to kdy bylo.

Poznámka: V americké angličtině se v záporných větách s inkluzivním perfektem vyskytuje u časového určení též předložka in místo for, např. I haven't been there in years nebyl jsem tam už léta.

Poznámka: Někdy perfektum s časovým určením typu how long vyjadřuje děj skončený v minulosti, např. he has lived many years abroad, but has now settled in his native place žil mnoho let v cizině, ale nyní se usadil ve svém rodišti. Toto užívání mnozí mluvčí nepociťují jako správné.

Poznámka: S určeními typu for a week préteritum odkazuje na minulost, perfektum na dobu trvající do přítomnosti a prézens na budoucnost, srov. I was his assistant only for a short time byl jsem jeho asistentem jen krátkou dobu, I have been his assistant only for a short time jsem jeho asistentem teprve krátkou dobu, I am his assistant only for a short time jsem jeho asistentem jen na krátkou dobu. For bývá v těchto určeních fakultativní, viz 13.41.22b.

Poznámka: Záporná věta s časovým určením typu for a month, např. Dick hasn't been here for a month, zpravidla obsahuje zápor větný, tj. „Ríša tady nebyl už měsíc“. Může však jít i o zápor členský v kontextu jako Dick hasn't been here for a month, but for a fortnight only Ríša tady není měsíc, nýbrž jen čtrnáct dní (= Ríša tady je, ale nikoliv měsíc, nýbrž jen čtrnáct dní). Tento rozdíl se projevuje v různém přízvuku a intonaci. Při bezpříznakovém užití by např. v prvém případě mohlo sloveso být nepřízvučné a intonace klesavá, v druhém případě má hasn't přízvuk a intonace je klesavě stoupavá.

(c) Zatímco préteritum a perfektum jsou orientovány k přítomnosti, plusquampefektum je orientováno k minulosti: zahrnuje minulou dobu předcházející před jinou dobou minulou. Základní význam plusquamperfekta je tedy předčasnost před jiným dějem minulým nebo předčasnost z hlediska minulé časové orientace. Prosté plusquamperfektum telických sloves (viz 8.71) implikuje též dokončenost slovesného děje. Jelikož se v češtině tento čas téměř nevyskytuje, anglickému plusquamperfektu odpovídá čas minulý, přičemž předčasnost k jinému ději minulému buď zůstává formálně nevyjádřena (vyplývá z kontextu), nebo ji lze vyjádřit lexikálně (např. pomocí předtím), nebo zahrnuje-li dokončenost děje, reflektuje se v dokonavém vidu, popř. ji lze vyjádřit vazbou měl jsem uděláno.
Na rozdíl od minulé doby předcházející před přítomností, v níž angličtina rozlišuje určitou dobu minulou, oddělenou od okamžiku promluvy, na niž odkazuje préteritem, a neurčitou dobu minulou, neoddělenou od okamžiku promluvy, na niž odkazuje perfektem, minulá doba předcházející před jinou dobou minulou takto rozlišena není. Různé významy préterita a perfekta v plusquamperfektu splývají.
Na určitou předminulou dobu odkazuje plusquamperfektum v případech jako everything was just as I had left it in the morning všechno bylo tak, jak jsem to ráno nechal. Rezultativnost a/nebo neurčitou dobu předminulou vyjadřuje plusquamperfektum ve větách jako She thought you'd deserted her. (Williams 48) Myslela, že jste ji opustil. We hadn't booked a table and it was packed but we just walked in. (Osborne, Time Present 76) Nezamluvili jsme si/neměli jsme zamluvený stůl a bylo nabito, ale šli jsme prostě dovnitř. V těchto případech se předčasnost k jinému ději minulému v češtině projevuje v dokonavém vidu. U atelických sloves, má-li být předčasnost vyjádřena, je třeba užít lexikálních prostředků, srov. So I bought everything I could find, flowers, champagne, something for the baby, and even a couple of books, because we'd talked about poetry. (Anderson 320) I tak jsem koupil všechno, co jsem mohl sehnat, květiny, šampaňské, něco pro dítě, a dokonce i dvě knihy, protože jsme (předtím) mluvili o poezii.
Inkluzivní dobu předminulou vyjadřuje plusquamperfektum ve spojení s časovým určením typu how long, např. He gave the impression of someone who had worked a long while. (Greene 14) Dělal dojem člověka, který dlouho pracoval. I had been three years in a hospital job…, when I met an American scientist looking for a visitor. (Fraser 106) Pracoval jsem tři roky v nemocnici, když jsem se sešel s jedním americkým vědcem, který hledal stážistu.
Někdy se místo plusquamperfekta vyskytuje préteritum. Je to zejména tehdy, obsahuje-li věta časové určení, kterým je děj jednoznačně zařazen, např. I thought he left last week myslel jsem, že odjel minulý týden. Avšak i samotné préteritum může vyjadřovat předčasný děj, jde-li o děj ukončený, jak tomu bývá u prostých minulých tvarů telických sloves, např. he showed me the place where the car hit the tree ukázal mi místo, kde auto narazilo na strom.
V případech, kde by užití préterita bylo dvojznačné, je ovšem plusquamperfektum obligatorní, srov. I thought you knew it (děje současné) myslel jsem, že to víte – I thought you'd known it (děje následné) myslel jsem, že jste to věděl. S obligatorním užitím plusquamperfekta se rovněž setkáváme v případech analogických obligatornímu užití perfekta, srov. we're in time, the train hasn't arrived yet přišli jsme včas, vlak ještě nepřijel – we were in time, the rain hadn't arrived yet přišli jsme včas, vlak ještě nepřijel; the book has just come out kniha právě vyšla – he showed me his latest book, which had just come out ukázal mi svou nejnovější knihu, která právě vyšla; both his parents have long been dead oba jeho rodiče jsou už dávno mrtvi – when his first son was born, both his parents had long been dead když se mu narodil první syn, oba jeho rodiče už byli dávno mrtvi.
Plusquamperfektum se nejčastěji vyskytuje s préteritem, ale ne vždy. Někdy je základní minulá orientace vyjádřena časovým určením, které pak označuje hranici, po kterou děj probíhal, např. By 1811 in New York State alone 153 such companies had managed to complete 1,500 miles of highway. (Jones 58). Do r. 1811 v samotném státě New York 135 takových společností bylo s to postavit 1 500 mil silnic. Srovnej I hadn't met him then v té době jsem ho ještě neznal – I didn't meet him then tehdy jsem se s ním nesešel (neseznámil).
Orientace plusquamperfekta k minulému ději nebo době může být jen implikována, takže plusquamperfektum se může vyskytovat i samotné, popř. s prézentem nebo perfektem, např. I'd forgotten all about it úplně jsem na to zapomněl, I hadn't expected that to jsem nečekal, you're right, I hadn't thought of it before máte pravdu, na to jsem nemyslel.
Míra závaznosti plusquamperfekta v souvětích je různá podle druhu vedlejší věty. Nejzávažnější je užívání plusquamperfekta k vyjádření předčasnosti v závislých větách obsahových (viz 16.21.7) a ve větách vztažných, neboť v těchto větách spojovací prostředek (spojka, vztažné zájmeno) nic neříká o časovém vztahu mezi ději ve větě hlavní a vedlejší, srov. I realized that he was right uvědomil jsem si, že má pravdu – I realized that he had been right uvědomil jsem si, že měl pravdu.
Také v příslovečných větách jiných než časových je plusquamperfektum závazné, není-li předčasnost vyjádřena jinými prostředky, např. he was pale because he was ill byl bledý, protože byl nemocný – he was pale because he had been ill byl bledý, protože byl po nemoci.
Naproti tomu v příslovečných větách časových jsou vzájemné časové vztahy mezi jednotlivými ději zpravidla jednoznačně určeny sémantikou spojky, takže užití plusquamperfekta je většinou fakultativníí. Plusquamperfektum bývá ve větách s no sooner ... than, hardly … when, např. no sooner had I taken my seat than the curtain rose sotva jsem dosedla na své místo, opona šla nahoru; I had hardly replaced the receiver when the telephone rang again sotva jsem položil sluchátko, telefon zase zvonil. V souvětích s when, after, before, as soon as, until, till bývá častěji préteritum, např. My mother was a shorthand typist before she married. (Fraser 62) Než se provdala, byla moje matka stenotypistkou. Plusquamperfekta se užívá, je-li důraz na dokončenosti děje, např. He didn't move until we'd finished. (Lee 144) Nepohnul se, dokud jsme neskončili.
Plusquamperfektum je též prostředkem modality. Ve větách podmínkových (viz 16.23.43b) a přacích (viz 16.21.5) vyjadřuje děj, který se neuskutečnil. Podobný význam má u sloves hope doufat, mean, intend mít v úmyslu, např. I had hoped to see you there doufal jsem, že vás tam uvidím, I had meant to tell you about it chtěl jsem vám o tom říci, kde vyjadřuje, že se neuskutečnil děj označený infinitivem.

Poznámka: Neuskutečnění děje lze rovněž vyjádřit minulým infinitivem, popř. se mohou oba prostředky kombinovat: I hoped to have seen you there, I had hoped to have seen you there.

(d) Futurum zaujímá v systému anglických časů zvláštní postavení, neboť v budoucnosti se rovina času nejvíce prolíná s rovinou modu. Modální charakter budoucnosti ovšem vyplývá ze samotné její podstaty, neboť budoucí děje lze zřídka pojímat jako jisté. Zpravidla jde o děje možné, žádané, nutné, zamýšlené apod.

Poznámka: Někteří badatelé vůbec odmítají názor, že má angličtina futurum, a veškeré odkazování na budoucnost vyvozují z významů modálních. Tomu odporuje skutečnost, že i když mohou na budoucnost odkazovat všechna modální slovesa (viz 8.44), jiná slovesa než shall a will vždy uchovávají svůj význam, kdežto shall a will se vedle modálního užití vyskytují též ve významu ryze futurálním (zejména v kontrahovaném tvaru 'll), přičemž modální a futurální význam lze v zásadě odlišit.

Angličtina rozlišuje budoucí dobu, která je součástí přítomného programu nebo plánu (spojovanou s okamžikem promluvy), a neutrální budoucnost bez explicitního vztahu k přítomnosti. Budoucnost chápaná jako součást přítomného programu se vyjadřuje tvary prézentními (průběhovým a prostým prézentem, vazbou be going to aj.), neutrální budoucnost futurem se shall/will. Dále se na základě protikladu čas jednoduchý/čas perfektní vyděluje budoucí doba předcházející před pozdější dobou budoucí: proti jednoduchému futuru stojí předbudoucí čas. Ve srovnání s minulostí se však tento protiklad projevuje jen omezeně. Protiklad určitá doba/neurčitá doba, realizovaný v minulosti préteritem a perfektem, se u jednoduchého futura a předbudoucího času neuplatňuje vůbec. Z ostatních perfektních významů se v budoucnosti realizuje pouze inkluzivnost (u některých časových určení typu how long) a předčasnost, zejména předčasnost zahrnující dokončenost děje k nějaké budoucí časové hranici (rezultativnost). Předbudoucí čas se ve srovnání s ostatními časy vyskytuje velice zřídka, avšak přesto je integrovanou složkou anglického temporálního systému, neboť je podporován formálními a významovými protiklady pevně zakotvenými ve sféře minulosti.
Základní prostředek odkazování na budoucnost je futurum se shall/will (neutrální budoucnost). Odkazuje jak na určitou, tak na neurčitou budoucnost, srov. I shall return to this possibility later. (J. M. Smith 206) Vrátím se k této možnosti později. We shall only perform a preliminary analysis. (Moray 15) Provedeme jen předběžný rozbor. We'll wait until tomorrow. Počkáme do zítřka. What'll you do? Co budeš dělat?
Futurem se shall/will se zpravidla vyjadřuje budoucí děj v hlavní větě podmínkových souvětí, neboť závislost uskutečnění děje na podmínce, vyjádřené větou vedlejší, vytváří podmínky pro neutrální futurum. Např. if you don't hurry you'll miss the train nepospíšíte-li si, zmeškáte vlak; if it doesn't stop snowing the road will be impassable nepřestane-li sněžit, bude silnice nesjízdná.
Budoucnost jako součást přítomného plánu se nejčastěji vyjadřuje vazbou be going to. U sloves vyjadřujících uvědomělou činnost tato vazba zpravidla implikuje záměr mluvčího, např. What are you going to do with me? (Greene 119) Co se mnou uděláte (hodláte udělat)? I'm not going to get angry because you call me stupid names. (Adams 98) Nebudu se zlobit jenom proto, že mě častuješ hloupými jmény.
U sloves vyjadřujících děj nezávislý na lidské vůli označuje be going to děj velmi pravděpodobný, např. I think I am going to faint myslím, že omdlím, it's going to rain bude pršet. V těchto případech mluvčí usuzuje na realizaci děje na základě jeho přítomných známek (mluvčí soudí, že omdlí, protože pociťuje příznaky předcházející mdlobě; usuzuje na déšť, protože tak vypadá obloha). Budoucnost je zde chápána jakou součást nebo důsledek přítomného stavu.
Rozdíl mezi neutrálním futurem se shall/will a vazbou be going to je dobře patrný v případech jako she'll get married a she's going to get married. V prvém případě jde o děj lokalizovaný do nespecifikované budoucnosti (může být řeč např. o školačce), srov. české ona se vdá, kdežto be going to vyjadřuje děj, pro který v současnosti již probíhají přípravy, srov. české bude se vdávat.
Významy vazby be going to jsou v rozporu s psychickými stavy a procesy nezávislými na vůli, proto se futurum s be going to u sloves této sémantické třídy vyskytuje zřídka, srov. he's going to refuse odmítne (hodlá odmítnout), ale nikoliv *he's going to know the address *hodlá znát adresu.
Budoucnost jako součást přítomného programu nebo plánu se též vyjadřuje průběhovým prézentem, např. Is Clive coming down at all today? (Shaffer 173) Přijde vůbec Clive dnes dolů? Odkaz na přítomnost zpravidla vyplývá z přítomnosti časového určení, avšak může též vyplývat ze situačního kontextu. Je-li z kontextu zřejmé, že věty jako the Smiths are leaving (Smithovi odjíždějí), Paul's flying to Norway (Pavel letí do Norska) nevyjadřují děj aktuálně probíhající, odkazují na budoucnost.
Vyjadřování budoucnosti průběhovým prézentem se vyskytuje především u sloves pohybových a některých jiných akčních sloves označujících záměrnou činnost, např. come, arrive přijít, přijet, leave, go odjet, sail plout, drive jet autem, play hrát, run běžet, call navštívit aj. Použitelnost vazby be going to je mnohem širší, srov. the wound is going to heal rána se zahojí, kdežto the wound is healing zmanemá pouze „rána se hojí“, nikoliv „zahojí“.

Poznámka: Budoucnost pojímaná jako součást přítomného plánu nebo programu je zpravidla budoucnost blízká, proto se be going to a průběhový prézens obvykle označují jako prostředky odkazování na blízkou budoucnost. Přítomný plán nebo program může ovšem zahrnovat i budoucnost relativně vzdálenou, např. he's going to study at London University next year příští rok bude studovat na Londýnské univerzitě. Kromě toho i futurumm se shall/will často vyjadřuje blízkou budoucnost, srov. I'll be back in a minute budu hned zpátky. Rozlišování blízké a vzdálenější budoucnosti je tedy hledisko podružné.

Na bezprostřední budoucnost se odkazuje vazbami be about to, be on the point of, on the verge of aj., např. we're about to finish budeme hned končit. Těchto vazeb se nejčastěji užívá k vyjádření bezprostředně následného děje v minulosti, např. I was about to leave/on the point of leaving when the telephone rang byl jsem už na odchodu, když zazvonil telefon.
Odkazování na budoucnost vyplývá též z modálního významu be s infinitivem „mít“ (viz 8.44.44), např. the Prime Minister is to visit Japan předseda vlády navštíví/má navštívit Japonsko.
Budoucnost se dále vyjadřuje prostým prézentem. Ve větách hlavních je tento prostředek omezen na malou skupinu sloves (pohybových a označujících počáteční a konečnou fázi děje, v podstatě totožných se slovesy odkazujícími na budoucnost průběhovým prézentem), např. the conference starts on Tuesday konference začíná v úterý, when does the match take place? kdy se ten zápas koná? Také prostý prézens vyjadřuje budoucnost jako součást přítomného programu, avšak na rozdíl od průběhového prézentu, u něhož je v popředí subjektivní postoj nositele děje (úmysl apod.), prostý prézens vyjadřuje budoucí děj jako součást přítomného programu daného objektivními, vnějšími podmínkami, např. I leave by the night train (odjíždím nočním vlakem) vyjadřuje, že odjezd byl zařízen na noční vlak, kdežto I am leaving by the night train (odjíždím nočním vlakem) více staví do popředí úlohu mluvčího.
Prézens je pravidelným prostředkem vyjadřování futura ve vedlejších větách časových a podmínkových. Např. We've got to go away before it's too late. (Adams 21) Musíme odejít dříve, než bude pozdě. If she rings again, don't say that I am here. (Greene 18) Bude-li ještě telefonovat, neříkejte, že jsem tady.

Poznámka: Od podmínkových a časových vět je třeba lišit věty předmětné, které rovněž mohou být uvozeny spojkami if a when (if v tomto případě alternuje s whether, when = at what time), např. I wonder if (whether) he'll get anything for his trouble jsem zvědav, jestli za svou námahu něco dostane; they want to know when you will be back chtějí vědět, kdy se vrátíte. Omezení na užívání futura po when rovněž neplatí, uvozuje-li when větu přívlastkovou (nepravou větu vztažnou), např. We will return to this third aspect at the end of the chapter, when it will be suggested that priority should be given to the development of further education in this field. (Carter 179) Vrátíme se k tomuto třetímu aspektu na konci kapitoly, kde bude navrženo, aby byla dána přednost dalšímu vzdělání v tomto oboru. Větu s when lze v těchto případech převést na samostatnou větu, která má místo when then nebo there.

Poznámka: K dvojznačnosti mezi větou podmínkovou nebo časovou a větou předmětnou může dojít pouze tehdy, stojí-li věta vedlejší za větou hlavní. Stojí-li před větou hlavní, má pouze funkci adverbiální, srov. when he comes I will tell you řeknu vám, až přijde – I will tell you when he comes (1) řeknu vám, až přijde (věta příslovečná); (2) řeknu vám, kdy chodí (přichází) (věta předmětná).

Poznámka: Po slovesech hope doufat, suppose, assume předpokládat apod. se v předmětné větě užívá k odkazování na budoucnost též prézentu, např. I hope they send a wire doufám, že pošlou telegram, suppose the mystery is never solved co když se ta záhada nikdy nevyřeší?

(e) Předbudoucí čas zahrnuje budoucnost předcházející před pozdější dobou budoucí. Má tedy do jisté míry stejnou funkci jako plusquamperfektum. Vyskytuje se zpravidla s nějakým časovým určením nebo časovou větou. S časovým určením typu how long má význam inkluzivní, tj. vyjadřuje děj, který začal před uvedenou dobou a trvá až do ní, např. next year we shall have been married for twenty years příští rok to bude od naší svatby už dvacet let. Jinak vyjadřuje děj, který před příslušnou dobou skončil, např. Shall we wait for Charles? – No, let's have tea now, he'll have had it (when he comes). Počkáme na Karla? – Ne, nasvačme se nyní, on už bude po svačině (až přijde). Even by the time he reaches the infant school the child will have developed some attitudes. (Mackay 226) Už na počátku školní docházky má dítě vyvinuté některé postoje.
(f) Kromě referenčních významů, tj. odkazování na některou časovou sféru, mají anglické časy též význam relační, tj. vyjadřují vzájemné časové vztahy mezi jednotlivými časy: předčasnost, současnost a následnost. Pouze relační temporální systém se uplatňuje u neurčitých tvarů slovesných (viz 8.85).
Anglický relační systém určitých tvarů se zásadně liší podle toho, zda jsou děje orientovány k přítomnosti nebo k minulosti. Při orientaci k přítomnosti si jednotlivé věty uchovávají svůj základní časový odkaz. Při orientaci k minulosti jsou vyloučeny časy orientované k přítomnosti (prézens, perfektum a futurum) a vyskytují se pouze časy orientované k minulosti, préteritum a plusquamperfektum. Préteritem se vyjadřují děje současné, plusquamperfektem děje předčasné a následnost se vyjadřuje prostředky vyjadřování futura, formálně posunutými do minulosti. Z formálního hlediska představuje relační systém orientovaný k minulosti posunuté formy u všech časů, jak jednoduchých, tak složených, a to tak, že se určitý prézentní tvar všude mění v příslušný čas préteritální.
V češtině se relační temporální systém orientovaný k minulosti v podstatě neliší od relačního temporálního systému orientovaného k přítomnosti. V obou případech se současnost v zásadě vyjadřuje prézentem, předčasnost časem minulým a následnost časem budoucím (není-li možno pro následnost v minulosti užít futura, užívá se podobných opisných vazeb jako v angličtině).
Srovnej We all realize that the task that we have undertaken (předcházející děj minulý) is very exacting (současný děj přítomný) and will require a great deal of effort (následný děj budoucí). Všichni si uvědomujeme, že úkol, který jsme vzali na sebe, je velmi náročný a bude vyžadovat mnoho úsilí. – We all realized that the task that we had undertaken was very exacting and would require a great deal of effort. Všichni jsme si uvědomili, že úkol, který jsme vzali na sebe, je velmi náročný a bude vyžadovat mnoho úsilí.
K vyjadřování následnosti v minulosti se užívá preteritálního tvaru všech prostředků vyjadřovní futura kromě prostého prézentu, např. The date fixed for the attempt was November 5th, the date on which Parliament was going to be opened. On that day, the King, the Lords and the Commons would all be present. Datum určené pro atentát byl 5. listopad, kdy měl být zahájen Parlament. Toho dne měli být přítomni král a všichni členové Horní a Dolní sněmovny. I caught him in the hall. He was on the point of leaving / He was about to leave. Chytil jsem ho na chodbě, byl právě na odchodu. V knižním jazyce se následný děj v minulosti vyjadřuje vyjadřuje též pomocí be a infinitivu, např. that was his first meeting with the famous inventor whose even more favous successor he was to become to bylo jeho první setkání se slavným vynálezcem, jehož ještě slavnějším nástupcem se měl stát.
V plusquamperfektu se reflektuje nejen perfektum, nýbrž i préterirum, srov. I'm sure that I have put / that I put the key back in the drawer jsem si jist, že jsem klíč dal zpátky do zásuvky – I was sure that I had put the key back in the drawer byl jsem si jist, že jsem klíč dal zpátky do zásuvky.
Vzájemné vztahy mezi ději často vyplývají z pouhého řazení dějů, významu spojek či časových určení, např. he knocked at the door, but there was no answer: he knocked again and entered zaklepal, ale nic se neozvalo; zaklepal podruhé a vstoupil (posloupnost dějů); she made me a cup of tea while I waited uvařila mi šálek čaje, zatímco jsem čekal (děje současné); we had tea when we came home svačili jsme, když jsme přišli domů (první děj následuje po druhém); we had tea before we left svačili jsme, než jsme šli (prvním děj předchází před druhým).
Podrobněji o časových vztacích v závislých větách viz 16.21.7.