3 Substantivum

Substantivum se jako slovní druh vyznačuje svými gramatickými kategoriemi, syntaktickými funkcemi ve větě a svým významem (svou stránkou lexikální). K jeho formální charakteristice může přispět i morfematická struktura (specificky substantivní sufix, viz 2.1). Syntaktické funkce a význam substantiva jsou v angličtině a v češtině v podstatě stejné. V obou jazycích má substantivum ve větě funkci podmětu, předmětu, příslovečného určení (zejména v předložkové vazbě), jmenné části přísudku, doplňku a přístavku. V angličtině má navíc funkci atributu (viz 2.22.21). Po stránce významové substantivum označuje především osoby, předměty, látky apod., i když může také označovat děje a vlastnosti, které jsou primárně vyjadřovány slovesy a adjektivy.
Naproti tomu morfologická charakteristika substantiva je v angličtině a češtině značně odlišná.
Gramatické kategorie anglického substantiva zahrnují číslo, počitatelnost, určenost, rod a pád. Druhé dvě z těchto kategorií v češtině chybí. Počitatelnost se v češtině projevuje jen na rovině lexikální a určenost je zpravidla záležitost kontextu.
Uplatnění substantivních kategorií není u všech substantiv stejné, nýbrž závisí na sémantické třídě substantiva. Substantiva se dělí na jména obecná a jména vlastní, přičemž jména obecná se dále dělí na počitatelná a nepočitatelná.
Obecná jména neoznačují osoby nebo předměty jako jednotliviny, nýbrž jako pojmy. Odkaz k jednotlivému referentu nabývají teprve v určitém kontextu nebo situaci. Tak např. slovo sailor (námořník) označuje všechny osoby mající rysy, které tvoří lexikální obsah pojmu „námořník“, podobně slovo chimney (komín) lze užít o kterémkoliv předmětu majícím vlastnosti komínu. Vlastní jména tuto schopnost nemají. Jsou to značky označující jednotlivé osoby nebo předměty. Jelikož nemají lexikální obsah, nelze je definovat. Např. jméno Henry (Jindřich) označuje určitou osobu jménem Henry, aniž ji samo o sobě nějak charakterizuje. Různé osoby jménem Henry nemají kromě svého jména nic společného. Naproti tomu osoby, které lze označit slovem sailor (námořník), mají společné vlastnosti, které lze definovat vymezením pojmu „námořník“. Sémantické rozdíly mezi jmény obecnými a vlastními se projevují v omezeném uplatnění kategorie čísla, počitatelnosti a určenosti u jmen vlastních.
Podle počitatelnosti se anglická substantiva dělí na počitatelná, tj. taková, u nichž se uplatňuje protiklad jeden: více než jeden, např. one page jedna stránka (v knize) – thirty pages třicet stran, an example (jeden) příklad – several examples několik příkladů, a nepočitatelná, která označují příslušné pojmy jako neohraničené spojité entity, u nichž se protiklad jeden: více než jeden neuplatňuje, srov. water voda, much/little water mnoho/málo vody – *one water jedna voda – *two waters dvě vody, courage odvaha – *courages *odvahy. Nepočitatelná substantiva jsou jména látková a četná abstrakta. Počitatelnost a nepočitatelnost se neomezuje na různá substantiva, nýbrž mnoha substantiv se užívá v některých významech počitatelně, v jiných nepočitatelně. Tak slovo paper je ve významu „papír“ nepočitatelné, avšak ve významu „článek, referát“ počitatelné. Podobně v uvedeném příkladu české slovo voda, v základním významu nepočitatelné, má na rozdíl od anglického water v běžně mluveném jazyce též významy „limonáda, šťáva“, které jsou počitatelné.
Substantivní kategorie se uplatňují v plné míře jen u substantiv počitatelných. Nepočitatelná substantiva jsou v zásadě neslučitelná s významem plurálu; pokud ho tvoří, má modifikovaný význam (viz 3.12.2) a zčásti se liší v prostředcích vyjadřování určenosti (viz 3.32).