13.15.1

V angličtině i češtině je podmět nejčastěji tématem. V důsledku gramatické funkce anglického slovosledu se však tendence činit podmět tématem prosazuje v angličtině výrazněji než v češtině. Tematický podmět v angličtině stojí v převážné většině případů před určitým slovesem (což je v případě oznamovací věty nejčastěji též počáteční postavení) nebo alespoň před lexikální složkou určitého slovesa (v tázací větě). Před podmětem stojí v oznamovací větě kromě spojek a výrazů nezačleněných do větné stavby jen příslovečné určení času, místa, popř. jiných okolností, způsobu, příčiny apod., navazující na předchozí text či sloužící jako východisko sdělení; počáteční adverbiální určení je však v angličtině méně časté než v češtině (viz 14.12).
V češtině, v níž postavení podmětu není gramaticky vázáno, bývá téma často vyjádřeno i jiným větným členem než podmětem. Jak bylo ukázáno v předchozím oddíle, proti anglickému podmětu někdy stojí české příslovečné určení např. the room holds twenty persons do té místnosti se vejde dvacet lidí. Podmětu anglické pasivní věty může v češtině odpovídat předmět, např. A possible solution of this difficulty has been suggested by Sewall Wright. (Smith 233) Možné řešení této obtíže navrhl Sewall Wright. V obou případech se anglická a česká věta liší syntakticky (struktura anglické věty je S-V-O a S-Vpass-Advagens, kdežto v češtině je Adv/O-V-S), avšak mají stejné uspořádání korespondujících sémantických prvků na rovině aktuálního členění větného (téma – přechod – réma).