15.13.23

Infinitivní vazby sloves smyslového vnímání see vidět, watch, observe pozorovat, notice všimnout si, witness být svědkem, hear slyšet, feel cítit. Po těchto slovesech se užívá infinitiv bez to, který alternuje s participiem přítomným (popř. i minulým, viz 15.33). Mezi infinitivní a participiální vazbou je rozdíl, pokud jde o průběh děje: infinitiv vyjadřuje děj jako celek, participium děj v jeho průběhu. Rozdíl mezi infinitivem a participiem se většinou projevuje ve vidu (infinitiv odpovídá vidu dokonavému, participium nedokonavému, avšak úlohu též hraje sémantika slovesná i celková sémantická struktura věty). Např. I saw it happen. Viděl jsem, jak se to stalo. I heard the outer door bang. Slyšel jsem bouchnout venkovní dveře. – I heard the outer door banging. Slyšel jsem, jak bouchají venkovní dveře. I felt his grasp slacken. Cítil jsem, jak jeho stisk povolil. – I felt his grasp slackening. Cítil jsem, jak jeho stisk povoluje.
Pokud jde o syntaktickou funkci členu před infinitivem, není zcela jednoznačná. Lze ho považovat za složku, která náleží jen do sekundární predikace (srov. ekvivalenty uvedených příkladů), o čemž svědčí též možnost substantivního vyjádření jako u typu 15.13.21, srov. I felt the slackening of his grasp. Cítil jsem povolení jeho stisku. I watched the plane land. Pozoroval jsem, jak letadlo přistálo. – I watched the landing of the plane. Pozoroval jsem přistání letadla. Sémantická struktura připouští ovšem příslušnost nominálního členu i do nadřazené věty. Všechna slovesa této skupiny totiž mohou mít v předmětu substantivum téže sémantické třídy, jaké je konatel infinitivního děje, přičemž sémantický vztah nadřazeného slovesa k substantivu není přítomností infinitivu ovlivněn. Srovnej I saw him. Viděl jsem ho. – I saw him come. Viděl jsem ho přijít. Člen před infinitivem lze tedy považovat za společný oběma slovesům: za předmět nadřazeného slovesa a konatele infinitivního děje (vazbu apo koinou). Lze ho považovat i za výlučný předmět nadřazeného slovesa, k němuž je pak infinitiv doplňkem (větný typ S-V-O-Co, viz 12.22.6). Pro tuto interpretaci mluví alternativní vazba s participiem I saw him coming to the house. Viděl jsem ho přicházet k domu, která se většinou považuje za vazbu předmětu s doplňkem (viz 15.33).
Po formální stránce se k této skupině řadí další slovesa, která se pojí s infinitivem bez to: bid přikázat, let nechat, dovolit, have (po will, would) chtít, nechat, make přimět, fakultativně i know (v perfektu a plusquamperfektu). He bade me stay. Poručil mi, abych zůstal. Let me lead the way. Dovolte, abych šel první (vás vedl). I would have you know that... Rád bych, abyste věděl, že... The story made me laugh. Ta historka mě rozesmála. I have never known him (to) behave like that. Co já vím, ještě nikdy se takhle nechoval.
Po help je infinitiv bez to běžný v americké angličtině, např. He helped me carry my bag. Pomohl mi nést tašku. V britské angličtině je po help obvyklejší vazba s to.
Z funkčního hlediska tato slovesa většinou patří k typu se společným členem (viz 15.13.24).
Infinitiv bez to se v těchto případech vyskytuje pouze po aktivních tvarech. Po pasivu následuje infinitiv s to: He was seen to enter the building. Byl viděn, když (jak) vcházel do budovy. You were heard to say that. Slyšeli vás, když jste to říkal.

Poznámka 1: Infinitiv bez to po pasivním tvaru se vyskytuje pouze u slovesa let, avšak pasivum let ve významu „nechat“ je řídké.

Poznámka 2: U slovesa let bývá někdy podmět infinitivu postponován, např. He let fall a hint. Učinil narážku. Tato vazba se vyskytuje jen v některých ustálených spojeních, např. let go pustit, let drop upustit aj. Make believe (předstírat) je už složené sloveso. Make do tvoří obě vazby: We must make it do. We must make do with it. Musíme s tím vystačit.

Poznámka 3: V americké angličtině se vyskytuje infinitiv bez to i po slovesech pohybu, např. Let's go eat. Pojďme se najíst. Go get some cigarettes. Dojdi pro cigarety.